Třiadvacetiletý King Krule je senzací ostrovní kytarové alternativy. Nyní uhranul i vyprodanou Roxy. V minimalistické show dostala hlavní roli temná a intenzivní hudba, díky níž si podmanil publikum i bez triků a kliček.
Od prvních tónů bylo jasné, že podbízení se publikum ten večer nedočká. King Krule, vlastním jménem Archy Marshall, vešel na středeční potemnělé pódium a začal hrát písně na kost ohlodané od refrénů a všech triků, které mají zachytit posluchačovu pozornost. Zaplněným klubem místo chytlavých popěvků a melodií projížděly zvukové vlny kytar, syntezátorů a eklektických úderů do bubnů. A vše zastřešoval hlas, jež se prodere do duše i člověku, který o ni dávno přišel. Atmosféru večera připomínala poezii nočních chodců, kteří korzují městem jen pro míjení osamělých lidí a prázdných domů.
První píseň s náznakem hitovosti byl singl Dum Surfer s valivou basou a zlostným dialogem. Největší zbraní kapely se ukázala být dynamika. Následovala roztěkaná A Lizard State, před níž Marshall přiznal inspiraci dílem Franze Kafky. Řekl, že je mu ctí hrát ve městě magického literáta a nemohl vynechat Czech One, která připomněla jeho české kořeny - Marshallova prababička se narodila v Praze.
Osvětlovač šetřil světlem, které se vyhýbalo i samotnému Marshallovi. Muzikanti se stali jen stafáží hudbě, jež ten večer dostala hlavní roli a excelovala. Hudebnímu konceptu odpovídalo i minimalistické řešení scény a velká závěsná plachta, kterou zdobila jen černobílá abstrakce namísto obvyklého a vychloubačného loga kapely. Naprostá většina skladeb se nesla v temných tónech, jejich černotu měnila jen různá tempa. V okoralé depresi šlo přesto zaslechnou náznaky radosti. Bolest přes zašlou krustu slábne a mysl začíná rozpoznávat realitu.
Nelze opomenout hráčský um Marshala i jeho kapely, jejíž věkový průměr o moc nepřekročil dvacítku. Většina písní v rychlejších tempech zněla jako katarzní průnik jazzu 30. let, psychoaktivního šílenství let sedmé dekády a úzkostné překombinovanosti současnosti. Že je Roxy svědkem vyprodaného alternativního koncertu, připomínal hráč na tenor saxofon a klarinet.
King Krule je jeden z mála současných muzikantů, který dokáže psát vážnou a těžkou hudbu a přitom neunudí k smrti. Jako bytostný intelektuál zůstává zábavný, což se většinou vylučuje. Zábavný byl také jeho pražský koncert. Některé pasáže mohly působit zdlouhavě, málokdo je ale dnes zvyklý konzumovat hudbu pomalu, o to intenzivnější je ale následný prožitek. Archymu Marshallovi se podařilo nechat publikum nahlédnout do jeho niterného světa, kde čas plyne jinak. Hodinový set jako by trval snad roky. Příjemné roky.
