Pražské Popmuseum zahájilo výstavu Omamné květiny pravdy, připomínající českou folkovou scénu z let 1969 až 1979. Mezi plakáty, výstřižky a fotografiemi se schovává trocha sentimentu, ale žádná nabubřelost.
Výstava Omamné květiny pravdy, nazvaná parafrází známé písně Vladimíra Merty, potrvá do konce září. Naleznete ji v prostorách Popmusea v kulturním centru Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6). Otevřeno je od středy do neděle, od 16 do 20 hodin.
Nečekejte nic okázalého a „spektakulárního", účelem expozice není budit údiv, ale osvěžit paměť či poskytnout informace nepamětníkům.
Žádný voskový Kryl...
Ba ani trsátko Vládi Merty či hábit Jaroslava Hutky z roku ‘69. Je chvályhodné, že výstava nemá žádný adorativní podtón. Není ani příliš školometská. Autoři ji pojali věcně a zároveň s humorem (viz titulky některých panelů jako "Jak folk Portu spolk"). Neukazují modly ani případné papírové obyvatele učebnic, ale lidi snažící se bez ohledu na nesvobodu doby dělat a říkat to, co chtějí.
Jednotlivé panely s články z dobových médií, obaly gramofonových desek, letáčky či pozvánkami na koncerty logicky & chronologicky porcují české folkové dějiny na výraznější období. Od zrodu české folkové scény přes první sdružovací "jevy" jako Tyjátr písničkářů, vznik specializovaných festivalů až po likvidaci "neposlušné" části folkové scény státní mocí, přesun rebelujících folkařů do undergroundu.
Výstava mapuje žánr v celé šíři od skiffle a spirituálů po folk-rock, neomezuje se na "písničkářské hvězdy" 70. let. Vzhledem k významu pro celou scénu však důraz na písničkáře převládá. Z písničkářské scény se právem dostává zásadní pozornosti sdružení Šafrán kolem Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty a Vlastimila Třešňáka. K bohatosti sebraných materiálů významně přispěl nakladatelstelstvím Galén nedávno vydaný svazek Šafrán - Kniha o sdružení písničkářů. Nebylo však zapomenuto ani na undergroundové písničkáře Petra Oudu, Jana Komárka či Svatopluka Karáska.
...a žádné fosílie
Hojně navštívená vernisáž výstavy, která proběhla ve čtvrtek 9. dubna, zanechala přesvědčivý dojem, že český folk není pouhou zkamenělinou. Exponáty se krom stále aktivních pamětníků nenormálních dob normalizačních Vládi Merty či J. J. Neduhy kochali příslušníci mnohem mladší folkařské generace. Vlasta Třešňák předvedl velmi hlasitým koncertem se svojí současnou blues-rockovou kapelou, že nemá zapotřebí žít z minulosti.
Největší přínos expozice však spočívá ve faktu, že vybízí ke čtení mezi řádky. Na první pohled může vyvolat "nostalgické vzpomínky na dobu mladosti" u dříve narozených či představu "romantických bojů" u těch narozených později, při hlubším pohledu však připomíná především depresivní & represivní, šedou a ubíjející realitu komunistických 70. let. Poukázáním na praktiky totalitního režimu také ukazuje, kam vede politika tzv. socialistických zřízení. V době nerealizovatelných populistických slibů či návratu cenzury v podobě náhubkového zákona víc než důležité memento.
Foto: Tomáš S. Polívka
