Woody Allen a jeho přátelé by dojali i hluchého
20.12.2008 23:59 Recenze
V pražském Kongresovém centru vystoupil slavný filmař jako jazzový klarinetista. Bylo to přesně, jak jsem si představoval: Woody Allen přišel, usadil se spolu s kapelou sympatických chlapíků, uchopil klarinet a hrál pak skoro dvě hodiny se soustředěností člověka, který to má hrozně rád a nechce to nikomu zkazit. Bylo to senzační a úplně obyčejné.
I kdyby Woody Allen planul vášní pro armádní dechovku nebo balkánské turbo disco, tak by mu ten, kdo miluje jeho filmy, odpustil. A rád by byl třeba i u toho, kdyby vystupoval s rozvrzanou country kapelou. Naštěstí Allenův hudební vkus je vybraný, jemný a zcela odpovídá duchu jeho filmů, kde hudba, kterou hraje, často zní, ba je od ní neodmyslitelná. Tedy jazz, ten tradiční, který má domov a původ v New Orleans, v černošském gospelu a ragtime, jen se pak trochu severněji, v Chicagu a New Yorku, mírně přetransformoval v bělošském dixielandu.
ČTĚTE TAKÉ: Dvacet vteřin Woodyho s prezidentem Klausem
Skupina, se kterou vystupuje, New Orleans Jazz Band, sestává z šesti výborných muzikantů, je tam trombón, trubka, basa, piáno, bicí a banjo (snad jsem to poznal správně). Postupně se všichni, kromě basisty, rovněž předvedli vokálně. Zpívali hezky. Woody nezpíval, ten, jak známo hraje na klarinet. A myslím, ba vsadil bych se i přes svůj velmi omezený hudební sluch, že hraje skvěle. Já nevím, možná tam byly dva nebo tři falešné tóny, chvíli, ze začátku se mi zdálo, že vydal zvuk jaksi spíš kníkavý, než čistý, ale to bylo spíš tím, že i já jsem se na něj tak soustředil a očekával, že to s tím jeho hraním nebude tak slavné. Nemůže být přec dokonalý ve všem. Ale nikoli, mně přišlo, že hraje suverénně, zvládl tak dlouhá sóla, že jsem nechápal, kde se v těch plicích bere dech. A vůbec, jako by to bylo tak důležité, jestli je úplně bezchybný...
Ještě chci říct: vypadal úplně stejně jako ve svých posledních filmech, v nichž hrál, tedy v Sólokapru a Anythig Else, tedy drobný a útlý, přece jen už poněkud postarší, šedivý pramen vlasů na stranu, ty své brýle. A ten „kostým", co měl na sobě byl taky naprosto allenovský: skořicové manšestráky, jejich pásek obepínal hruď někde tam, kde končí žebra. Košile měla hrudní kapsy, které se mu hodily, protože si z jedné vyndal bambusový plátek (tedy, já nevím, jestli byl bambusový, Škvorecký, který právě tuhle hudbu má tak rád, vždycky píše o bambusovém plátku), když si cosi upravoval na náústku svého klarinetu.
Častá úprava klarinetu byla vlastně jediná činnost, kterou Allen během koncertu vykonával. Mimo hraní samozřejmě. Když nehrál, otevřel si kufřík a cosi v něm hledal, možná ten správný bambusový(?) plátek, který pak soustředěně montoval do klarinetu. Měl přitom ten svůj soustředěný výraz známý především z jeho prvních ztřeštěných filmů, kdy mu stále cosi padalo a nějak nesedělo a bylo u toho plno legrace. Teď jí bylo sice méně, ale vůbec nevylučuju, že Allen tím přece jen chtěl trochu publikum jaksi pobavit, protože ruku na srdce, on dobře ví, že ti lidé sice přišli na jazz, ale hlavně, ale opravdu hlavně se přišli podívat na něj, asi největšího filmaře současnosti (to aspoň tvrdím já, puberťáci to vidí určitě jinak).
Když skončil, řekl, že je poprvé v Praze a poděkoval publiku, které bylo nadšené a dávalo najevo, jak má Allena rádo také tím, že se pak nahrnulo k pódiu a snad každý měl v ruce mobil s fotoaparátem (publikum, i vzhledem k výši vstupenek, bylo spíše buržoasního původu), takže to vypadalo, jak na nějakém náboženském sletu svatojánských mušek. Za chvíli se Allen i s kapelou vrátil, vedl se za ruku s holčičkou, jednou z jeho dcerek, neboť výlet pojal rodinně. Děvče na chvíli jako by zatančilo, ale pak tatínka objalo kolem beder a stydlivě odběhlo. Uff... bylo to krásné a dojemné. Pak se Allen objevil ještě jednou, představil jmenovitě kapelu a potom řekl, že se už skutečně loučí.
Běžel jsem domů napsat tenhle článek a hned, jak s tím skončím, si pustím... Co? Annie Hallovou? Hannu a její sestry? Zločiny a poklesky? Už vím: Zahrej to znovu, Same.
Foto: ČTK, Robert Sedmík
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.