Tip
"Zázračné dítě", houslistka Clara-Jumi Kangová, poprvé zahraje v Praze

Pučchonská filharmonie, která naučila Jižní Koreu obdivovat Gustava Mahlera, zahájí v Praze na konci srpna své evropské miniturné. Orchestr, který působí teprve pětadvacet sezon, představí 31. srpna ve Smetanově síni Obecního domu spolu s fenomenální houslistkou Clarou-Jumi Kangovou Čajkovského houslový koncert v D dur, dále 4. Brahmsovou symfonii a ve světové premiéře také Krédo pro orchestr korejského skladatele Sangjick Juna. Z Prahy odcestují filharmonici do mnichovského Herkulova sálu a vídeňského Musikverein.

Díky koncertu Pučchonské filharmonie se v Praze poprvé představí zázračné dítě, dnes již sedmadvacetiletá Clara-Jumi Kangová. Clara patří k mimořádně nadaným houslistkám: s hrou na housle se začala seznamovat již ve třech letech v Mannheimu a velmi brzy ji začala studovat u věhlasných mistrů, mimo jiné u Dorothy DeLay na newyorské Juilliard School. Dosáhla také řady úspěchů v prestižních houslových soutěžích ve Švýcarsku, Německu a zámoří. Před čtyřmi lety se stala vítězkou Mezinárodní houslové soutěže v Indianapolis. Spolupracovala s významnými umělci v Asii a v Evropě, například violoncellistou Gautierem Capuçonem nebo korejskými sestrami Kyung-wha a Myung-wha Chungovými. Umělkyně čerstvě hraje na nástroj Giuseppa Guarneriho del Gesù 'ex-Moeller' z roku 1725.

Evropské miniturné Pučchonské filharmonie proběhne pod taktovkou Hun-Joung Lima, který je šéfdirigentem orchestru celých pětadvacet let a má hlavní zásluhu na jeho pověsti umělecky inovativního tělesa s neotřelou, až průkopnickou dramaturgií. Pučchonská filharmonie je v Jižní Koreji řazena mezi nejprestižnější orchestry a v samotném městě Pučchon, vzdáleném jen pětadvacet kilometrů od hlavního města Soulu, je srdcem uměleckého života.

Hned na úvod koncertu zazní ve světové premiéře a za osobní účasti autora Krédo pro orchestr korejského skladatele Sangjick Juna. Autor se jako profesor skladby věnuje pedagogické činnosti na Hudební akademii Soulské národní univerzity a kritici oceňují, že u něj převažuje neúnavné zaujetí pro brilantní hudební formu nad snahou o emocionální zásah publika. Jeho dílo má vskutku daleko od entuziasmu a romantické estetiky.