Kontroverzní irácký umělec Vafá Bilál si nechal připevnit miniaturní kameru na temeno hlavy. Celý letošní rok bude toto zařízení pořizovat každou minutu snímky, které jsou přenášeny a promítány na výstavě současného umění v katarském Dauhá.
Vafá Bilál emigroval z Iráku v roce 1991 - poté co zažil mnoho násilí i násilná úmrtí ve své rodině; dnes žije v USA. V roce 2007 si na mnoho dní sedl do chicagské galerie a přes webovou kameru nabídl uživatelům internetu, aby si na něho vystřelili virtuální paintballovou zbraní. Ani on nečekal, že výstřelů bude za dvacet dní čtyřicet tisíc a že hackeři přeprogramují zbraň, aby střílela automaticky. Za výrazný počin na poli politického umění ho deník Chicago Tribune jmenoval umělcem roku.
Bilál vystavuje a přednáší po celém světě s cílem informovat o situaci v Iráku a potřebě mírového řešení tamních konfliktů. Na záda si například nechal vytetovat mapu Iráku bez hranic, vymezenou pouze místy bojů a americkými a iráckými oběťmi. Bilal se však věnuje i jiným tématům - například znovuoživování slavných obrazů.
O jeho novém projektu s implantací kamery informoval server BBC. Kamera je připevněna k třem titanovým destičkám, které byly implantovány do umělcovy lebky. Protože lékaři považovali jeho nápad za příliš nebezpečný, podařilo se mu jej realizovat až díky vyznavačům piercingu. V zájmu umění podstoupil nemalou bolest a dodnes si rány hojí nahřátými ručníky a slanou vodou. Vbrzku hodlá kameru zdokonalit tak, aby byla použitelná i ve vlhku. Prozatím se ale musí sprchovat v igelitové čepici, samozřejmě průhledné.
Život se mu zkomplikoval v mnoha směrech. Například při nedávné cestě letadlem strávil pod nejrůznějšími skenery drahný čas. Jeho přítelkyně naštěstí experimentování tohoto druhu přeje a zatím se prý ani jednou nepokusila kameru zakrýt. Bilál učí fotografii na Newyorské univerzitě. V zájmu zachování soukromí studentů souhlasil s tím, že na půdě univerzity kameru zacloní.
Hlavním z motivů pro nezvyklý projekt jsou jeho vzpomínky na Irák. Žil kdysi v Nadžafu, ale nezbylo mu nic, co by mu život v Iráku připomínalo. "Bombardovali mé město, odevšad stoupal kouř a já jsem si tehdy přál, abych to vše mohl nějak zachytit," vysvětluje. Po odjezdu z Iráku v roce 1991 strávil dva roky v uprchlických táborech a nakonec dostal politický azyl v USA. Většina jeho příbuzných zůstala doma, bratr před šesti lety zahynul při atentátu. Otce to zlomilo natolik, že přestal jíst a pít a krátce potom zemřel. Teď má Bilál jistotu, že alespoň jeho život v roce 2011 bude zaznamenán. Chce také poukázat na to, že většina městského obyvatelstva dnes žije pod dohledem bezpečnostních kamer.
Projekt se rodil tři roky. Galerie ho odmítaly stejně jako lékaři, kteří považovali implantaci přístroje do lebky za velké zdravotní riziko. Nakonec mu vyšlo vstříc piercingové studio. Ale i tak se musel vzdát původního plánu nechat si do lebky implantovat kameru. Místo toho jsou tam upevněny pouze úchyty, k nimž je kamera přichycena. Záběry jsou přenášeny do čerstvě otevřeného Muzea moderního umění v Dauhá.
Kritici pochybují o umělecké hodnotě projektu a poukazují na to, že je při něm porušováno soukromí. "Lidé na to reagují velmi ostře - mají se takové věci dělat, není to hrozné? Ale Vafá Bilál tím poukazuje na spoustu současných problémů," řekl jeden z kurátorů výstavy Till Fellrath.
Svůj nejnovější kamerový projekt považuje Bilál za náhled do budoucnosti. Díky budoucím technologiím prý lidé u sebe přestanou nosit i mobilní telefony a jejich spojení se světem bude zabudováno přímo do jejich těl.
