Ivan Klíma dostane Cenu Karla Čapka

Renomovaný, doma i v zahraničí oblíbený spisovatel Ivan Klíma dostane zítra Cenu Karla Čapka, kterou od roku 1994 uděluje České centrum PEN klubu.

Cena se uděluje jednou za dva roky a jejími laureáty jsou převážně literáti význačných jmen: naposledy v roce 2008 Václav Havel, předtím mimo jiné Ludvík Vaculík, JIří Stránský či Arnošt Lustig, první rok byla výjimečně udělena zahraničním spisovatelům Günteru Grassovi a Philipu Rothovi za jejich pomoc českým literátům, kteří měli v dobách komunistického režimu zákaz publikovat a mnozí byli policejně pronásledováni. Statut ji charakterizuje jako cenu „za prozaické, dramatické nebo esejistické dílo českého autora, případně za dílo celoživotní", s ohledem na to, zda v souladu s usilováním Karla Čapka „laureát i jeho dílo nějak výrazně a srozumitelně přispěli k tomu, aby se ve společnosti prosadily demokratické a humanistické hodnoty nebo aby byly ubráněny". Letos 9. ledna uplyne 110 let od Čapkova narození, proto PEN klub předání ceny co nejvíc přiblížil tomuto datu.

Ivan Klíma se narodil v roce 1931 a kvůli svému židovskému původu strávil v průběhu druhé světové války tři roky v terezínském ghettu. Později pracoval jako novinář (v nejslavnější éře Literárních novin v druhé polovině 60. let byl zástupcem šéfredaktora) a nakladatelský redaktor, v letech 1969 a 1970 působil jako hostující profesor na univerzitě v americkém Michiganu. Pak se ale vrátil, byl nucen pracovat v dělnických profesích a publikovat mohl pouze samizdatově a v exilových nakladatelstvích. V té době ovšem napsal své nejpopulárnější knihy: trojici autobiografických melancholických i tragikomických povídkových sbírek Má veselá jitra, Moje první lásky a Moje zlatá řemesla a román Láska a smetí; všechny se v roce 1990 prodávaly v dnes nepředstavitelných stotisícových nákladech. Závažnější témata zpracoval v románech: Hodina ticha (1963) , Milostné léto (1973) a Soudce z milosti (1976).

Po roce 1989 dál hojně publikoval: romány Čekání na tmu, čekání na světlo (1993), Poslední stupeň důvěrnosti (1996), Ani svatí, ani andělé (1999) a Premiér a anděl (2003) a sbírku povídek Moje nebezpečné výlety. Dlouhodobě se zabýval i osobností Karla Čapka: esej z roku 1962 Karel Čapek podstatně rozšířil a přepracoval do knižní podoby a v roce 2001 vydal pod názvem Velký věk chce mít též velké mordy. Loni vydal knihu vzpomínek Moje šílené století. Většina jeho próz byla přeložena do angličtiny a vydána v USA i ve Velké Británii; tím se může chlubit jen několik málo současných českých autorů.

 Foto: Robert Zlatohlávek, Týden