Pravděpodobně jste si toho nevšimli, ale 28. října se kromě státních vyznamenání rozdělovaly také ceny za nejlepší televizní pořady. Jmenují se Elsa a v minulých dvou letech se na sebe snažily strhnout pozornost alespoň trochu podobnou, jaká je dopřávána jejich „staršímu bratrovi“ Českému lvu. Obojí vymyslel a organizuje Petr Vachler pod hlavičkou České filmové a televizní akademie.
Loni a předloni (po předchozím testování prostřednictvím internetu) se tvářila Elsa velkolepě: vyhlášení se konalo v Lucerně a vysílala jej ČT 1 v nejžhavějším vysílacím čase, v sobotu od osmi hodin večer. Ten čas sice letos zůstal, jenže na ČT 2, čímž notně ochladl. Podle toho vypadalo i předávání: namísto živého přenosu s fanfárami studio se dvěma moderátory, ukázky z vítězných pořadů a předem natočení vítězové děkující za cenu. Neboli: producent a režisér Petr Vachler to celé vyrobil s nejmenšími možnými náklady, aby celý projekt úplně nepohřbil.
Proč Elsa opustila slavnostní ceremoniál a nahradila jej nedůstojným provizoriem?
Podobné akce vždycky potřebují dvojí: ochotu ČT vysílat je nejlépe na prvním programu a ochotu sponzorů zaplatit jejich výrobu. V prvních dvou ročnících to Vachler získal, letos nikoli - a je už jedno, jestli sponzoři utekli jako první, anebo zda na počátku stálo rozhodnutí ČT přesunout Elsu na „dvojku“ a sponzoři tok peněz zastavili až v tuto chvíli. Výsledkem byla fraška, kterou (alespoň v některých očích) zachránilo jen to, že si fraškovitost přiznala - a občas byla díky tomu překvapivě vtipná.
Paradoxně se tak stalo v okamžiku, kdy oceňování televizní kvality začíná mít jakýs takýs smysl. Jednak komerční televize o překot vyrábějí původní seriály, jednak začínají s blížící se digitalizací vznikat televizní stanice nové, rozmanitě zaměřené, které by přece jen mohly konkurovat veřejnoprávní televizi také kvalitativně, a ne pouze sledovaností. Nikdo neví, který americký film či seriál zvolili diváci v korespondenčním hlasování jako nejlepší, ale všechny zajímá, kdo dostane Oscara, případně jeho televizní obdobu Emmy.
Neboli vypovídací hodnota tradičních domácích soutěží jako TýTý či ANNO je v éře peoplemetrů nulová a zbytečná, jakkoli může být přehlídka nalakovaných televizních obličejů divácky atraktivní. Doufejme, že letošní ročník Elsu úplně nepohřbí a že existují i jiné varianty předávání než nafouklé v Lucerně a zubožené ve studiu.
