Jak jsem se těšil do Brna

Už dlouho jsem se na žádné divadlo tak netěšil. Ani ne tak na herečky, které v tom samozřejmě také hrály roli, ale ty byly jen součástí většího, souhrnného očekávání. Jel jsem do Brna skoro jako na svátek. Vždyť také byl! 17. listopad, svátek demokratů až za hrob, svátek nás, výrobců a podpisovačů petic, členů efemérních občanských společností, styčných důstojníků mezi pravdou a láskou, věčně porážených vítězů.

Takže s těmito chaotickými emocemi jsem jel na premiéru „scénického časopisu“ Rozrazil do Divadla Husa na provázku. A těšil jsem se na ostré, nesmlouvavé, útočné, ale zároveň hravé a veselé politické divadlo, protože tak alespoň si Rozrazil přes clonu let pamatuji z představení v roce 1988 a pak hlavně z 18. listopadu 1989, kdy se ale žádné představení nekonalo, protože v ten sobotní podvečer na pražské Chmelnici šel Provázek a HaDivadlo jako první divadla vůbec do stávky. Herci jen nastoupili na pódium a přečetli prohlášení, načež jim publikum tleskalo vstoje a mně ještě teď běhá mráz po zádech.

Teď se naštěstí hrálo. Nástup byl skvělý, vypadalo to na rychlý sled ostře sekaných anekdot prokládaných salvami sarkasmu. Celé to bylo vlastně velmi sarkastické, protože předmětem bylo Brno, což je město velmi vhodné pro sarkasmus. Jenže pak to jaksi vadlo a vadlo. Tři hodiny se ironizovalo to město, kde žije většina zúčastněných, kteří ho mají zároveň rádi, jenom je v lecčem právem štve. Občas se přitom podařil i vtip, i když vtipným bych představení nenazval. Stále se hrál v mnoha obměnách šlágr Sedmikrásky nad Brnem, čímž se mi ta skladba nadlouho zprotivila. Výstupy, které napsali výborní autoři (Uhde, Rychlík, Steigerwald, Kafka, Šimáček) a režírovali výborní režiséři (Morávek, Plachý, Pitínský), byly také o Brně. Většinou jsem však nerozuměl ničemu.

V některých případech jsem rozuměl až moc dobře, ale to jsem zase dávno věděl: že například má Brno menší velikost pohlaví než Praha a že Brňáci nemají moc rádi Pražáky, čemuž nevěřím. Stále více jsem byl v rozpacích, o co vlastně jde a zda to nemělo být o něčem jiném. Na politickou satiru to bylo bezzubé a postoj, byl-li jaký, příliš komplikovaně vyjádřený - že se do někoho ostře tepe, věděl pravděpodobně jen sám tepající. A na veselou estrádu tam bylo příliš mnoho náznaků, že jde ještě o něco víc. Možná šlo, kdo to ale měl poznat?

Herci však hráli skvěle, protože herci jsou tam skvělí, vůbec bych řekl, že většina herců a hereček, kteří nedorostli do seriálu, hraje výborně. Třeba Simona Peková, jednoznačná hvězda představení.