Jaro přišlo také k nám do Brna a s ním touhy. Vždyť i náš pes Andula třikrát zdrhnul s očima navrch hlavy za krásnými voňavými fenami přes půl města do „Central parku" v Lužánkách. Nad Petrovem visí celé dny a navzdory rozmarům počasí rozpřažen v kruzích kamarád herec Pavel Liška a přeje si pražské olympijské hry v Brně. Dva dny jsme byli s Ludvíkem Vaculíkem na Horňácku. Zjistili jsme, že loňská letošní slivovice je ve výborné kondici a každoroční tradice koštování klobásek překračuje hranice řeznických možností. Je to kulturní fenomén. Když jsem se vrátil do Brna, Pavel tam pořád visel, ačkoli mu olympijská pražská radnice řeznicky likviduje Divadlo Na zábradlí. Zemědělský inženýr Richter dostal od strany přidělenu kulturu. Hezky reprezentuje kravatou i účesem a chodí s voňavou manekýnkou. Žádný stranický funkcionář s tupým ksichtem a omezeným obzorem: mladý progresivní muž velkého světa.
Chystáme teď ve Veselí nad Moravou, mém rodišti, připomenutí nedožitých osmdesátin politického vězně padesátých let, saleziána, pétépáka, prvního režiséra Divadla Na zábradlí, vzdělaného a jemného člověka Františka Čecha. Muže celoživotně smýkaného komunisty po oblastních divadlech, trávícího život v nevytopených vlacích, divadelních ubytovnách, vnímajícího umění a lidskou svobodu jako celoživotní misi. František celý svůj talent a zdraví obětoval důstojnému postavení divadla, vědom si temných hlubin lidského propadání do nicoty bez kulturního vědomí. Co chtěli mít komunisti za národ? Tupou, lehce manipulovatelnou masu konzumentů. Jakou odpovědnost může mít ten Richter, když mluví jenom o penězích, směšných v kontextu betonu, kterým budou zalévat peníze daňových poplatníků při stavbě stadionů na pozemní hokej a baseball? Bez silné svébytné kultury nebude ani silná společnost, nebudou kulturnější byznysmeni, podnikatelé, kapitáni průmyslu. Z děcek, která nedosáhnou na emocionální a svobodný svět umění, vyrostou řezníci, kteří budou věci v životě řešit bez odpovědnosti. Třeba jednoho dne přijdou před pražskou radnici a Richtra i jeho kumpány za takový způsob dělání politiky vyhodí z okna. Pak se jich možná zastanou stařecké hrstky těch, kteří kdysi byli formováni skvělými pražskými umělci a mají v duši poslední vzpomínky na tisíciletý fenomén zvaný divadlo.
Teď, jak to píšu, zdálo se mi, jak mohutně zařval na obranu svých kolegů populární senátor Tomáš Töpfer. Ale nerozuměl jsem tomu docela, protože nad Brnem pořád visí na olympijských kruzích ten Liška. Lišáku, už slez dolů z těch kruhů!
Autor je režisér
