Jana Hádková: Chvála kavárny kvůli čtení starých časopisů
24.02.2008 15:00
Sedím tuhle zase v té své internetové kavárně s nádherným výhledem na rušnou vinohradskou ulici a pročítám jednotlivá čísla časopisu Impuls z roku 1966 předtím, než je půjdu nabídnout do antikvariátu. Znáte to, jednoho dne člověk zjistí, co věcí dokázal za život nashromáždit, a rozhodne se, že je na čase se jich zase postupně zbavit. Není to snadné, zvláště s knihami a časopisy je těžké se loučit.
Je únor, listuji tedy číslem dvě Impulsu, měsíčníku pro literární kritiku a teorii, vydaným národním podnikem 0rbis před dvaačtyřiceti lety. Osmdesát stránek mírně zažloutlého papíru, žádné fotografie, zato několik kreseb a karikatur od Hoffmeistera, Jiránka, Renčína, Štěpána a především od Haďáka. Haďák, to byl kreslíř od pánaboha. Připomínám si, jak hlavně kolem osmašedesátého komentoval svými kresbami politické dění.
Kromě studií a úvah Buriánka, Kožmína či Stříbrného nacházím rozhovor s Františkem Hrubínem, stati o Skácelovi, Holubovi, Jeseninovi nebo recenzi na Sartrova Slova a Zeď.
Začítám se. Zdeněk Kožmín do detailu popisuje stylové principy próz Ladislava Fukse a Hany Bělohradské. Za podobný rozbor by se dnes nemusela stydět žádná škola tvůrčího psaní. Listuji dál. Vladimír Smetáček, z kontextu soudím, že jde o překladatele (jména některých autorů dnes znají patrně jen literární historici), uvažuje o významu Jeseninovy tvorby pro naši i světovou literaturu. „Je málo lidí, kteří se dnes skutečně zajímají o ruskou literaturu," píše a myslí si, že se to třeba někdy změní, byť v daleké budoucnosti. Asi by se divil, stále ještě nepřišla. Navíc, ruští autoři se snad už ani nepřekládají. Ačkoliv, nedávno jsem četla Ruský deník Anny Politkovské...
Dalších patnáct stran obsahuje recenze na tehdy právě vyšlé knihy. Také na Körnerovo Slepé rameno, Muchův Černý a bílý New York nebo Vědomí skutečnosti Grahama Greena. A také na Pujmanův překlad Žárlivosti Alaina Robbe-Grilleta. Vybavuje se mi, jak jsme jako studenti francouzštiny hltali každý francouzský „nový román", který tehdy v Čechách vyšel, a sháněli ho i v originále. Právě teď, když Robbe-Grillet odešel do spisovatelského a filmařského nebe, je čas znovu si jeho knihy číst.
Zdá se mi najednou, že literární svět tehdy a nyní je nějak zvláštně propojený. Jako by těch čtyřicet let ani neproběhlo. Pravda, některé úvodníky přetékají frázemi a ideologickým balastem, ale jinak je to úžasné a inspirativní čtení. Netrpělivě prohlížím obsahy dalších čísel, chtěla bych se dál prohrabávat minulostí, ale můj kavárenský čas vypršel.
Něco se ovšem stalo. Rozmyslela jsem si to. Tenhle ročník Impulsu si ještě ponechám. Balím se a do protější trafiky si jdu koupit ještě kulturní týdeník A2...
Autorka je dokumentaristka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.