Jiří Kamen: Tančící Jackson Pollock v Basileji

Před týdnem jsem projížděl Kastanienbaumem, což je jakési předměstí Lucernu na břehu Vierwaldstättského jezera. V Kastanienbaumu jsou prý jedny z nejdražších stavebních pozemků ve Švýcarsku. Ze silnice mnoho vil neuvidíte. K průvodním jevům švýcarského bohatství patří neokázalost a skromnost.

Nenápadná skromnost charakterizuje i švýcarské umělecké sbírky. O skvostech světového umění nalézajících se v tamních galeriích a v soukromých rukou se toho moc neví. Třeba ve zmíněném Lucernu je pro veřejnost přístupná sbírka obchodníka s uměním Siegfrieda Rosengarta a jeho dcery Angely se spoustou Chagallů, Matissů, Kleeů a hlavně Picassů (včetně několika portrétů Angely), jenže za hranicemi Švýcarska, tedy ani u nás, velkou publicitu neměla...

Za evropskou metropoli výtvarného umění můžeme směle považovat Basilej. Chcete-li se seznámit s trendy současného světového umění, vidět najednou stovky obrazů moderních umělců 20. století, jeďte v červnu do Basileje na Art Basel, což je největší veletrh výtvarného umění. Ale i teď v květnu nabízí Basilej pro milovníky výtvarného umění skvělé zážitky. V budově architekta Maria Botty, kde sídlí muzeum sochaře Jeana Tinguelyho, na začátku května končí výstava dadaistky Hannah Höchové. Emblémem výstavy Action Painting v galerii Fondation Beyeler se stala známá fotografie amerického malíře Jacksona Pollocka, jak „tančí" kolem plátna položeného na podlaze, na které stříká barvu. Tato fotografie „tančícího akčního malíře" bývá považována za ikonu moderního umění. Na výstavě Action Painting si divák uvědomí, že i přes rozdíly mezi evropským informelem a americkým abstraktním expresionismem lze po druhé světové válce nalézt v tvorbě „akčních" umělců na obou stranách Atlantiku významné souvislosti, přinejmenším jejich snahu překročit tradiční hranice umění „všezobrazujícím" spontánním gestem.

Právě vědomí souvislostí se stalo základním pocitem, který jsem si odnesl z basilejských výstav těchto dní. Jedna z hlavních postav výstavy ve Fondation Beyeler, Willem de Kooning, se hlásí k odkazu židovského malíře pocházejícího z Běloruska, který žil v Paříži, Chaima Soutina (1893-1943). Willem de Kooning obdivuje syrovost jeho výrazu, podivný vír, v němž na jeho obrazech kolabuje perspektiva v reálu poklidné krajiny, hyperbolické deformace lidského těla, budov a stromů, malířovo rychlé „gestické" nanášení barev přímo z tuby. Výstava nazvaná Soutine und die Moderne probíhá v basilejském Kunstmuseu. Uvědomíme si na ní nejen Soutinovo předznamenání akčního malířství po druhé světové válce, ale přímo na výstavě můžeme srovnávat jeho obrazy s díly jeho pařížských přátel - Modiglianiho, Chagalla a Utrilla. A postoupíme-li do stálé sbírky moderního umění v Kustmuseu, uvědomíme se si i Soutinovo „vypořádání" se s kubismem a surrealismem nebo určitou paralelu s viděním světa Egona Schieleho. Postavy ze Soutinových obrazů zase připomenou figury Francise Bacona, jehož obrazy jsou významně zastoupeny ve stalé sbírce Fondation Beyeler.

Ve výstavních síních květnové Basileje máte prostě dojem, že všechno souvisí se vším. Tento pocit posiluje i architektonické řešení galerie Fondation Beyeler, jehož autorem je tvůrce Centre Pompidou v Paříži Renzo Piano. Piano svou stavbu geniálně zakomponoval do „basilejské přírody" a jejích světelných možností. Využívá i vodní hladiny jezírka u galerie. Ve stálé sbírce, v prosklených stěnách místnosti s Monetovými Lekníny, zahlédneme jezírko a v první chvíli nevíme, jestli za skleněnou stěnou ještě pokračuje umělý svět umění nebo začíná příroda. A když se podíváme na Monetův obraz, nejsme si tak úplně jisti, jestli se příroda nerozhodla akceptovat umělcův rukopis...

Při prohlídce stálé sbírky basilejského Kunstmusea nezapomeňte na Kokoschkův obraz Větrná nevěsta (malíř se na něm zobrazil s Almou Mahlerovou), na krajiny expresionisty Emila Noldeho a na obraz, který vstoupil do dějin světové literatury: výtvarné dílo Hanse Holbeina zobrazuje Ježíše Krista poté, co byl sňat z kříže, a jeho tělo se začíná rozkládat. Na Fjodora Michajloviče Dostojevského originál obrazu zapůsobil tak silně, že dostal epileptický záchvat. Holbeinův obraz z Basileje představuje v Dostojevského románu Idiot jeden z leitmotivů. Spisovatel vložil do úst knížete Myškina následující věty: "Viděl jsem ten obraz v cizině a nemohu na něj zapomenout. Ale ten obraz by leckoho dokázal připravit o víru."

Po tomto traumatizujícím zážitku naleznete uklidnění v idylických krajinách celníka Rousseaua. Vše si můžete dopřát ve stálé sbírce basilejského Kunstmusea.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu 3 - Vltava

Action Painting, Fondation Beyeler (do 12. května 2008); 200 prací 27 umělců z Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Asie.
Soutine und die Moderne, Kunstmuseum Basel (do 6. července 2008); 60 Soutinových prací doplněných díly Modiglianiho, Chagalla a Utrilla.