Puntičkář zmítaný rozpaky
Jan Tříska: Styděl bych se i v hrobě

Jako herec je nezapomenutelný, sám se ale nijak neobdivuje - naopak. Na své staré filmy se nedokáže dívat ani vteřinu. Rád ale točí ty nové. "Dobrých rolí pro staré chlapy je málo," vysvětluje Jan Tříska, proč je vděčný za každou nabídku. Vypráví také o tom, kdy se hluboce stydí, co svěřuje svým deníkům nebo kdy měl se svou ženou naposled slzy na krajíčku.

Z Los Angeles jste dorazil až do Nového Města nad Metují kvůli krátkému natáčení jedné epizodní role v seriálu televize Barrandov Stopy života. Má pro vás vůbec smysl táhnout se takovou dálku kvůli pár natáčecím dnům?
Jak říká spousta mých amerických kolegů: "Každá práce začíná na letišti." Už dávno neplatí, že herci bydlí v Los Angeles a objíždí v něm studia a ateliéry. Dneska je práce roztroušená po celém světě. Dokonce i v rámci americké produkce létáme často mimo Spojené státy. Točil jsem teď třeba pro seriál americké televize ABC s názvem Zero Hour, ten jsme natáčeli v kanadském Montrealu. Ve spoustě takzvaných hollywoodských filmů se dnes z Hollywoodu neobjeví ani minuta. Jsem rád, že letím za prací do Čech. To je vlastně za rohem. A pak: mám rád režiséra Magnuska, jeho humor a jeho rodiče. Teď si nejsem jist, jestli to uvádím ve správném pořadí...

Zmínil jste seriál Zero Hour, jehož zápletka se točí kolem konspirací. Teď se vůbec americký filmový průmysl posouvá ke sci-fi a fantasy motivům, prostě daleko od reality.
Filmový průmysl se řídí penězi. Na co chodí diváci, to se točí. Přesněji řečeno, na co se očekává, že budou chodit. Jestliže šéfové studií doufají, že mladí lidé od osmnácti do pětadvaceti, kteří chodí nejvíce do kina, budou chodit na sci-fi, tak se bude točit sci-fi.

Baví vás tenhle žánr?
Nemám ho rád. Ani ve filmu, ani v literatuře. Což ovšem neznamená, že bych v takových filmech odmítal role. Protože s určitým věkem mám tendenci přijímat téměř všechno. Rolí pro herce v mém věku je čím dál tím méně. A to nejen ve filmu, ale i v divadle. Hry pro starce - nebo řekněme, pro staré chlapy, to zní poněkud lépe, se nepíší. Dobrých starých rolí je málo. Ale ani v klasických hrách to není lepší. Ve všech sedmatřiceti Shakespearových hrách jsou jenom dvě staré postavy. Král Lear a sluha Adam v Jak se vám líbí. A věrný Adam je jenom epizodní role. Od určitého věku prostě musíte být vděčný za každou nabídku. A leckterou pokorně přijmout.

Vůbec neodmítáte role?
Čtu velice pozorně to, co je mi nabídnuto. Některé přijmu, některé odmítnu. Naštěstí se umím rychle rozhodovat. Nicméně přiznávám, že s postupujícím věkem čím dál častěji přimhouřím oči.

Na natáčení v Česku jste zpravidla díky svému zapřisáhlému vegetariánství za exota. Jak jste k němu vůbec přišel? V Americe?
V Čechách. Moje maminka nás tak vychovala. V padesátých letech nás živila zeleninou, kterou pěstovala na vlastní zahrádce. Byl to její ironický vzdor padesátým letům a vládnoucímu režimu. Maso bylo na příděl a nekvalitní. Každý se musel hodně ohánět, hlavně šmelit, aby si mohl maso dovolit. A to moje maminka ze zásady odmítala. Tak nás živila kapustovými karbanátky. Z kapusty, kterou s protestanskou pýchou sama vypěstovala.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání časopisu INSTINKT, které vychází ve čtvrtek 2. října.