Herec a improvizátor Jaroslav Dušek hrál v Havlově filmu Odcházení roli úlisného Vlastíka Kleina. Setkali se ale už ve filmu Tomáše Vorla Kamenný most. Na prezidenta vzpomíná Dušek s úsměvem.
S trochou nadsázky byl první vaší filmovou spoluprací s Václavem Havlem film Kamenný most z roku 1996, v němž hrál ještě jako prezident: vy jste se ve filmu také objevil a kromě toho jste s režisérem Tomášem Vorlem napsal scénář. Jak na to vzpomínáte?
Víte, já si poslední dobou už moc věcí nepamatuju. V minulosti se nepřehrabuju, nebaví mě to a nezajímá. Spíš se dívám do budoucnosti. Ten film pro mě znamená hlavně sblížení s Tomášem Vorlem.
Film Odcházení se natáčel loni, na to máte možná čerstvější vzpomínky. Jaký byl Havel jako režisér?
Na to už jsem odpovídal mnohokrát. Byl vynikající! Věděl přesně, co chce, a uměl to sdělit, ale ne nátlakovým způsobem, dělal to elegantně. Trochu mi to připomnělo spolupráci s Janem Švankmajerem. Oba vědí, co chtějí, a ta spolupráce je příjemná.
A to se nestává, že by režisér věděl, co chce?
To se nestává. Často se debatuje, diskutuje, hledá… Ani to není špatné, samozřejmě, každý pracuje jinak. Ale někteří režiséři zacházejí různými oklikami, je to občas úmorné.
Vaše světy s Václavem Havlem jsou asi dost odlišné, nebo mezi poetikou jeho her a svým improvizovaným Divadlem Vizita č toltéckým představením Čtyři dohody vidíte nějakou souvislost?
Já nevím, on asi Vizitu nikdy neviděl, Čtyři dohody taky ne. To jsme spolu neprobírali. Ale jinak jsme vedli dlouhé dialogy, zkoumali jsme i vesmír a všechny hloubky a souvislosti.
Co se vám nejčastěji vybaví, když teď na Havla vzpomínáte?
Asi se málo ví, že když jezdíval do zahraničí, jeho zvykem bylo setkat se s původními obyvateli - a teprve pak s oficiální vládou. A k tomu se právě váže výborná historka - stal se někde v Brazílii doživotním čestný náčelníkem indiánského kmene - protože se zúčastnil místního střeleckého rituálu, náčelník tam musel být nejlepším střelcem. Havel dostal luk a šíp a náhodou trefil přesný střed, ačkoli nikdy předtím nestřílel. Udělali ho tedy doživotně náčelníkem. Myslím, že to vystihuje jeho osud. Vzal luk, trefil střed a bylo to. Havel byl veselý člověk a takovou pompu, která se k jeho úmrtí váže, by určitě nepřijal s nadšením.
