Porota Rudolfa Vrby udělí cenu pojmenovanou po spisovateli, který jako jeden z mála uprchl z koncentračního tábora v Osvětimi. Dostane ji nejlepší snímek v kategorii Máte právo vědět, v níž jsou prezentovány nepříliš známé aspekty porušování lidských práv.
V porotě zasednou tito současní disidenti a bojovníci za lidská práva:
Rebiya Kadeerová, Čína
Bývalá podnikatelka Rebiya Kadeerová je nejznámější zastánkyní práv Ujgurů v čínském Východní Turkestánu. V roce 1999 byla zatčena a odsouzena k osmiletému vězení. Po nátlaku lidskoprávních organizací byla v roce 2005 propuštěna a vyhoštěna do Spojených států, které jí poskytly statut uprchlíka. Na podporu žen a dětí ve Východním Turkestánu založila ve Washingtonu Mezinárodní nadaci pro podporu lidských práv Ujgurů a demokracie. V roce 2004 obdržela lidskoprávní ocenění Rafto, získala také nejvyšší vyznamenání od organizace Human Rights Watch a v roce 2006 a 2007 byla nominována na Nobelovu cenu míru.
Osvaldo Alfonso Valdes, Kuba
Osvaldo Alfonso Valdes je spoluzakladatel Liberálně demokratické strany Kuby a bývalý politický vězeň. Vládní politice Castrova režimu se odcizoval postupně, v roce 1991 se stal členem opozice jako aktivista liberální skupiny „Criterio Alternativo". V roce 1996 založil s dalšími liberály Liberálně demokratickou stranu Kuby a po šesti měsících od jejího založení byl zvolen jejím prezidentem. V březnu 2003 byl v průběhu takzvaného „černého kubánského jara" zadržen spolu s dalšími čtyřiasedmdesáti disidenty a nezávislými novináři a odsouzen k osmnácti letům odnětí svobody.
Po roce a osmi měsících byl ze zdravotních důvodů z vězení podmínečně propuštěn. V roce 2005 emigroval do Švédska, kde získal politický azyl a žije zde dodnes. Nyní působí jako člen redakční rady a politický analytik v časopise Miscelaneas de Cuba a je členem vedení Liberální kubánské unie. Studoval humanitní vědy v Katolickém centru pro humanitní a sociální studia v Konventu San Juan de Letran dominikánského řádu v Havaně.
Min Zin, Barma
Min Zin je novinář a představitel demokratického hnutí v Barmě. K hnutí se připojil ve čtrnácti letech, když jako student střední školy založil celonárodní unii středoškolských studentů. Poté úzce spolupracoval s laureátkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Od roku 1989 byl nucen se skrývat. Kvůli svým aktivitám byl nejen vyloučen ze školy, ale také stíhán vojenskou rozvědkou. Po studentské demonstraci v roce 1996 musel uprchnout do Thajska. Tam působil jako editor exilového magazínu Irrawaddy. V srpnu 2001 využil nabídky katedry žurnalistiky ke studiu na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V současné době pracuje v barmském servisu Rádia Free Asia.
Mohsen Sazegara, Írán
Vůdce studentského protišáhovského hnutí Mohsen Sazegara zastával po revoluci v roce 1979 různé posty v íránské vládě. Po rezignaci v roce 1989 publikoval v několika proreformně orientovaných médiích. Mezi jinými přispíval do novin Jamee, Toos a Golestan-e-Iran, jejichž vydávání bylo konzervativci zakázáno. V roce 2001 se pokusil kandidovat na prezidenta, ale bylo mu to zakázáno. Poté společně s dalšími aktivisty inicioval kampaň požadující referendum o změnách ústavy. V roce 2005 emigroval do USA, kde působil na Washingtonském institutu pro blízkovýchodní politiku a na Mezinárodních a regionálních studiích při Yalské univerzitě. V současné době působí na Harvardu.
Oksana Čelyševová, Rusko
Oksana Čelyševová působí jako tisková mluvčí Společnosti rusko-čečenského přátelství, vůdčí organizace, která se snaží dokumentovat porušování lidských práv a násilnosti v Čečensku. Dříve učila angličtinu, latinu a zahraniční literaturu na univerzitě v Nižním Novgorodu. V roce 2001 začala pracovat ve Společnosti rusko-čečenského přátelství jako editorka informačního centra. Své články publikovala mimo jiné také v periodikách Novaja Gazeta, Times, Guardian či Irish Independent. V roce 2006 byla společně se Stanislawem Dmitrievskim vyznamenána cenou Amnesty International za lidskoprávní žurnalistiku. Rusko-čečenská informační agentura získala v roce 2006 ocenění Free Press of Russia od Nadace Die Zeit.
Kim Seung Min, Severní Korea
Kim Seung Min je zakladatel rádia Free North Korea, které každý den vysílá na krátkých vlnách do Severní Koreje. Původním vzděláním učitel sloužil více než deset let v severokorejské armádě. Krátce po hladomoru, který propukl v Severní Koreji, se v roce 1996 pokusil uprchnout do Číny. Byl však zadržen čínskou policií a vrácen do Severní Korey. V detenčním centru v Onsungu byl osm dní mučen. V dubnu 1997 se mu podařilo uprchnout znovu, když vyskočil z vlaku, který ho vezl do ústředí Národního bezpečnostního úřadu v Pchjongjangu. O dva roky později se dostal do Jižní Korey. Stal se výkonným ředitelem Asociace severokorejských uprchlíků a v dubnu 2004 založil rádio Free North Korea.
Foto: Jedensvet.cz
