Holandská režisérka Heddy Honigmannová je na festivalu Jeden svět poprvé, její filmy nikoli. Čeští diváci se s její tvorbou mohli seznámit už před sedmi lety v rámci retrospektivy Tři generace v holandském dokumentu. Letos přijela představit svůj nejnovější snímek Zapomnění, ve kterém se vrací do rodného Peru. Film je uváděn v Hlavní soutěži.
V elegantním baru v centru Limy zatím nejsou žádní hosté. Jen Jorge Kanashiro, starý barman, který o životě něco ví. Dívá se do kamery a názorně předvádí přípravu populárního peruánského koktejlu Pisco sour. Do nádoby postupně přidává limetkovou šťávu, pálenku pisco, cukr a vaječný bílek. "Chcete stejně snadný recept na peruánskou politiku? Stačí smíchat korupci, diktátorství, terorismus, politické skandály, inflaci a ekonomický krach,“ povzdychne rezignovaně. Jeho podnik patří k těm nejvyhlášenějším, takže si tu politická reprezentace podává kliku už pěknou řádku let. 
Nizozemská dokumentaristka Heddy Honigmannová pro svůj snímek Zapomnění zvolila cestu pátrání ve vzpomínkách lidí, kteří pracují ve službách a různými způsoby přišli do styku s politickou mocí. Třeba starý opravář koženého zboží, který má skromnou dílnu blízko prezidentského paláce. Dostával zakázky od lidí prezidenta Alana Garcii i Alberta Fujimoriho, prázdné regály obchůdku svědčí o tom, že zažil lepší časy. Peněz je málo, jediné, co mu zbývá, jsou šikovné ruce a synové, kteří mu v obchodě pomáhají.
"Zachycovat paměť národa je způsob filmového vyprávění, pro který jsem se rozhodla náhodou. Byla jsem v Limě navštívit matku a zašly jsme do restaurace, kde nás obsluhoval číšník, který tam byl už v době mého mládí. Zajímalo mě, jak zvládá být celých těch čtyřicet let přívětivý na zákazníky. 'Mám schopnosti klauna, když je na mě někdo nepříjemný, odpovím mu s úsměvem,' řekl mi. Zažil státní převraty, obsluhoval ministry i prezidenty, jeho podnikem kráčely dějiny. Domluvili jsme se, že mi o tom všem bude vyprávět. Pochopila jsem, že to je klíč k mému filmu,“ řekla režisérka na včerejší projekci v kině Lucerna. 
Začala pátrat po 'neviditelných' lidech ve službách, aby mohla prostřednictvím jejich vzpomínek zachytit novodobou historii Peru, třetího největšího jihoamerického státu, který bojuje s nestabilitou, chudobou a nezaměstnaností. Politiky ve filmu nechává promlouvat skrze jejich projevy při jmenování do prezidentské funkce a v kontrastu k vzletným slovům o demokracii, morálce a úctě k pravdě ukazuje drsnou realitu peruánské současnosti: děti ulice žebrající mezi auty, čističe bot, pouliční prodavače, slumy. "Každý z mých hrdinů se nějak dotýká hlavního tématu filmu – a tím je paměť, vzpomínání i zapomínání, jímž se lidé obrňují proti špatným vzpomínkám,“ řekla režisérka, která se se ve filmu vyjadřuje k nadčasovým otázkám politické odpovědnosti a svědomí mocných.
ČTĚTE TAKÉ: Jeden svět: Jaderný comeback, Malcolm X a Lži)
| Heddy Honigmannová pochází z polsko-židovské rodiny. Její dědeček emigroval s částí rodiny do Peru v roce 1939, pouhý měsíc předtím, než Hitlerova vojska zabrala Polsko. Nikdo z příbuzných, kteří zůstali v Polsku, nepřežil. Honigmannová se narodila v roce 1951 v Limě. Z rodné země odešla ve dvaadvaceti letech z prozaických důvodů - v Limě nebyla žádná filmová škola. Procestovala Izrael, Španělsko a Francii, až zakotvila v Římě, kde vystudovala filmovou režii na Centro Sperimentale di Cinematografia. Od roku 1978 má nizozemské občanství a v současnosti patří mezi nejvýznamnější holandské filmové tvůrce. Samostatně debutovala v roce 1988 hraným filmem Hersenschimmen (Stíny mysli). Za milostné drama Tot ziens (Au revoir, 1995) obdržela Cenu kritiků na Nizozemském filmovém festivalu. Její dokumentární filmy Metaal en melancholie (Kov a melancholie, 1993), O Amor Natural (1996), Het ondergrondse orkest (Orchestr z podzemky, 1997), Crazy (Šílený, 1999) a Dame la mano (Podej mi ruku, 2003) získaly řadu cen. Za snímek Navěky (2007) si z nizozemského filmového festivalu odvezla Cenu za nejlepší celovečerní dokument a Cenu kritiků. Za tentýž snímek obdržela hlavní cenu na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Punto de Vista ve španělském městě Navarra. |
Foto: Heddy-Honigmann.nl, Jeden svět
