Režisér Petr Lom: Dopisy prezidentovi se jmenovaly jinak

Slepá důvěra k hlavě státu. Tak by se dala charakterizovat situace v Íránu, kde miliony lidí píší prezidentovi Ahmadínežádovi dopisy s prosbou o pomoc. Jeho reakce jsou někdy kladné, většina dokumentů však skončí v rukou úředníků. Ti, co žádají o finanční půjčky, aby vůbec přežili, leckdy dostanou jen chlácholivou odpověď.

Dokument Dopisy prezidentovi, který se zabývá kultem současného nejvyššího íránského představitele, vznikl v dílně kanadského režiséra českého původu Petra Loma.

Dokument se měl původně jmenovat Demokracie v akci, proč jste to změnil? 
Když íránská vláda schválila můj projekt na film, sami mu dali tento titul. Kdykoli se o něm zmiňovali, představovali ho jako Demokracii v akci. Můj název se mi však líbí více. 

VŠE O FESTIVALU JEDEN SVĚT ČTĚTE ZDE

Váš film je založen na příbězích lidí, kteří se obracejí s žádostí o pomoc k íránskému prezidentovi Ahmadínežádovi. Jak vás toto téma napadlo zpracovat?
O dopisech prezidentovi jsem četl v článku novin Guardian před dvěma lety. Zde tedy začíná moje idea natočení dokumentu. Také jsem ale věděl, že budu potřebovat povolení v Íránu točit. Například 350 lidí žádalo o natáčení filmu s prezidentem. Neúspěšně. Chtěl jsem tedy v podstatě najít okázalý, ale zároveň pozitivní podnět, aby vláda s natáčením souhlasila.

Vyšly vám íránské úřady vstříc? Jak dlouhou trvalo veškeré vyřízení povolení, kolik jich musí režisér při natáčení dokumentů v této oblasti mít?
Všichni byli velice zdvořilí a galantní. Ale samozřejmě: jednalo se o film, kde ústřední postavou byla hlava státu, což znamenalo, že udělali spoustu opatření.

Jaká například?
Byli velice zvídaví, co se týká vůbec mého původu. Utvrdili se v tom, že jsem skutečně filmař. Trvalo čtyři měsíce, než jsem dostal povolení, a další čtyři, než jsem získal víza. Měl jsem spoustu souhlasů, dovolenek a propustek, které se musely třeba každé dva až tři týdny obnovovat. A vždycky když jsem chtěl točit někde jinde mimo Teherán, musel jsme požádat o zvláštní povolení pro to či ono město.

Jak dlouho jste film připravoval?
Od počátku nápadu až do konce jsem na přípravě strávil vcelku dva roky.

Jste Čechokanaďan, jak jste se prezentoval před íránskými úřady?
Nic jsem nezatajoval, měli celý můj životopis. Ale samozřejmě jsem kladl větší důraz na to, že jsem Čech.

Kvůli tomu, že Kanada nemá dobré diplomatické vztahy s Íránem?
Ano, v roce 2003 Kanada odvolala svého velvyslance z Íránu, protože jedna novinářka napůl z Kanady a napůl z Iránu byla zavřena a následně zavražděna.

Jak se k vám chovali Íránci?
Jsou neobyčejně vlídní, přívětiví a srdeční. Mám od té doby spousty íránských přátel, kteří jimi zůstanou po zbytek života.

Co jste chtěl, aby si diváci z filmu odnesli?
Upřednostňuji takzvané pozorovací dokumentární filmy, které vykreslují komplexní realitu a dávají možnost vytvořit si vlastní názor. Čili každý divák dospěje k individuálnímu závěru. Film by měl přimět lidi přemýšlet.

Jaké bylo cestovat s prezidentem? Kolik času jste s ním trávil?
Měl jsem povolení vyjet s prezidentem čtyřikrát na venkov - Ahmadínežád navštěvuje íránské provincie každé dva týdny, kde obvykle tráví čtyři dny. Pro mě to však bylo velice obtížné, jelikož vláda dávala velmi krátkou možnost k fotografování, a co se týká dokumentu a filmování, potřeboval jsem neomezený čas, abych našel dobrou scenérii. Měl jsem několikrát pocit marnosti. Ale jsem velmi rád, že mi vůbec bylo v Íránu umožněno pracovat.

Co pro vás znamená festival Jeden svět?
Je to jeden z mých nejoblíbenějších festivalů. Ale nejen kvůli tomu, že je zaměřen na lidská práva. Oceňuji nadšení obecenstva. Na festivalu konkrétně v Praze je vždy nádherná atmosféra.

Máte už v hlavě nějaký nápad na nový film?
Vůbec nemám představu. Dopisy prezidentovi jsem dokončil na začátku ledna a nyní si chci všechen čas vynahradit. Ale kdyby měl někdo zajímavý nápad nebo podnět, budu rád, když se ozve.

Foto: www.letterstothepresidentmovie.com, jedensvet.cz