Založením mezinárodního filmového festivalu Jeden svět vznikla nová tradice. V roce 1999, kdy se uskutečnily první projekce, se jednalo o novodobý projekt ve střední a východní Evropě, který byl inspirovaný zavedenými filmovými festivaly.
Mottem Jednoho světa je věta ředitele Igora Blaževiče: Ti lidé v tísni, kteří jsou na druhé straně objektivu, jsou jen zdánlivě vzdálení. Ve skutečnosti to jsou stejní lidé jako my v jednom našem společném světě.
Filmy, které jsou prezentovány na festivalech Jednoho světa, zprostředkovávají zkušenosti lidí ohrožených válečnými konflikty, represemi ze strany státní moci a různými formami diskriminace a netolerance. Cílem festivalu je oslovit mladé lidi a seznámit je se souborem hodnot, na kterých je vystavěn princip demokracie.
První ročník: vstupné za 25 korun
V rámci premiérového festivalu bylo v pěti kinech Evald, Mat, Francouzský institut, Aero a Městská knihovna promítnuto 36 zahraničních a 10 českých dokumentů a dva hrané filmy. Program byl rozdělen do sedmi kategorií: Human Rights Watch, Hlas žen, Diktátoři, Afrika, Latinská Amerika, Zaostřeno na..., a Český dokument. Všechny filmy byly otitulkovány do češtiny. Vstupné na všechny projekce bylo 25 korun a výtěžek ze vstupného z kina Evald byl převeden na účet humanitárního fondu SOS Kosovo.
První ročník festivalu navštívilo čtrnáct pozvaných hostů. Mezi nimi i Alina Fernández, dcera Fidela Castra a Nusreta Sivac a Jadranka Cigejl, bývalé vězenkyně srbského koncentračního tábora v Omarské.
První ročník festivalu doprovázela výstava fotografií s názvem Bez naděje od Michala Novotného ve Francouzském institutu. Pořadatelé festivalu také zahájili prezentaci knihy Jeden svět, která obsahuje úvahy a analýzy českých odborníků, novinářů a spolupracovníků organizace Člověk v tísni.
Druhý ročník: počet filmů stoupá
Slavnostní udílení cen za nejlepší film, nejpůsobivější příběh a nejlepší režii se za účasti hostů a členů poroty uskutečnilo 11. dubna v Rock Café na Národní třídě v Praze. Po rozdělení cen následovalo promítnutí oceněných filmů, koncert a velký festivalový mejdan. Stejně jako v prvním ročníku měli diváci velký zájem o diskuse po promítání jednotlivých filmů, kterých se účastnili hosté festivalu a odborníci na danou problematiku.
V rámci festivalu bylo promítnuto 70 filmů, spadajících do tématických okruhů Naše století, Svět islámu, Český dokument, Domorodci vs. globalizace, Výběr podle Amnesty International, Přeměna náš úhel pohledu, Next generation a Otázky z Asie.
Kromě přibližně dvaceti filmových tvůrců druhý ročník festivalu navštívili i kosovský novinář Veton Surroi, Hasan Nuhanović, který jako jeden z mála přežil masakr v Srebrenici, britský filmař a publicista John Pilger, zástupkyně Soros Documentary Fondu Kyoko Inouye a bývalá ředitelka filmového festivalu Amnesty International, paní Heidi Lobato.
Třetí ročník: festival má více návštěvníků
V pořadí třetí ročník Jednoho světa se jako každý rok konal pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla a vysoké komisařky OSN pro lidská práva Mary Robinson. Festival měl dvě mezinárodní poroty. Cenu za nejlepší film a nejlepší režii udělila porota, ve které zasedli významní dokumentaristé: Mark Soosaar (Estonsko), Rithy Panh (Francie/Kambodža), Sorious Samura (Sierra Leone) a Péter Forgács (Maďarsko).
Zvláštní cena za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, byla udělena zvláštní porotou pod čestným předsednictvím prezidenta České republiky, Václava Havla. V porotě dále usedli: Helena Dluhošová z Kanceláře prezidenta republiky, Šimon Pánek, zakladatel Společnosti Člověk v tísni při České televizi a režisér Pavel Koutecký.
Návštěvnost třetího ročníku festivalu se pohybovala kolem 14 tisíc diváků v Praze a 5000 diváků v dalších devíti městech České republiky. Festival navštívilo okolo padesáti hostů ze zahraničí. Promítlo se 90 filmů z 36 zemí. Po projekci většiny dokumentárních snímků byly uspořádány diskusní pořady s diváky. V rámci programu festivalu se uskutečnil koncert skupin MIG21, Vltava a Švihadlo.
Čtvrtý ročník: seminář jako diskuze
Novinkou čtvrtého ročníku byla přehlídka několika retrospektiv. Mimojiné například Tři generace v holandském dokumentu představila stěžejní díla tvůrců, jimiž jsou Joris Ivens, Johan van der Keuken a Heddy Honigmann. (Promítání retrospektivy umožnila podpora Nizozemského velvyslanectví.)
Ve spolupráci s Národním filmovým archivem byla také připravena retrospektiva filmových klasiků, v rámci níž byla promítnuta klasická díla světového dokumentu (Jutzi, Bunuel, Flaherty, Jennings, Resnais, Rogosin, Bossak, Romm, Depardon, Marker).
Paralelně se čtvrtým ročníkem festivalu organizovala společnost Člověk v tísni pětidenní NetWork seminář, který sloužil jako prostor pro diskuse představitelů nevládních organizací, jež se v šestnácti zemích střední a východní Evropy a na Balkáně angažují v otázkách lidských práv, humanitární pomoci a demokratizace společnosti.
V hlavní festivalové porotě, která udělila Cenu za nejlepší film a Cenu za nejlepší režii, zasedli prominentní dokumentární tvůrci: Drahomíra Vihanová z České republiky, Fiona Murch z Velké Británie, Ewa Borzęcka z Polska, Jean-Marie Téno z Kamerunu a Jurij Chaščevackij z Běloruska.
Pátý ročník: My z ústavu
Jeden svět 2003 odstartoval 8. dubna v 19 hodin v paláci Akropolis koncertem Radia Jedna pro Jeden svět. Festival byl oficiálně zakončen 16. dubna ve festivalovém centru v Lucerně.
Na slavnostním večeru byly vyhlášeny ceny za nejlepší film a Cena za nejlepší režii, které udílí hlavní porota, Cena Rudolfa Vrby v kategorii Máte právo vědět a Zvláštní cena Václava Havla. Cena primátora hlavního města Prahy a Čestné uznání Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu. A posledním oceněním byla Cena diváka, kterou předal zástupce Plzeňského Prazdroje.
Debata s názvem My z ústavu se stala doprovodnou akcí k pátému ročníku Jednoho světa. V rámci diskuze porběhly projekce filmů o postiženích lidech, na které svět neustále zapomíná. Debata měla připomenout, že i tito lidé žijí mezi námi.
Další diskuze se zúčastnili zástupci nevládních organizací zabývajících se kontrolou obchodu se zbraněmi Saferworld (Velká Británie), Security Research and Information Centre (Keňa) a také zástupci Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a poslanci parlamentu. Debata nesoucí název Export zbraní: Proč a jak jej kontrolovat proběhla taktéž v rámci festivalu.
Šestý ročník: Helena Třeštíková v porotě
Hlavní soutěž zahrnovala 15 celovečerních dokumentárních snímků natočených v posledních dvou letech a zároveň reprezentovala ty nejlepší filmy, které se přihlásily na Jeden svět 2004. Filmy v této kategorii soutěžily o Cenu ministra kultury České republiky za nejlepší film a Cenu za nejlepší režii udělovanou hlavní porotou. Členy této mezinárodní poroty byli uznávaní filmoví tvůrci - Nick Broomfield z Velké Británie, Robert Drew ze Spojených států, Patricio gurmán z Chile, Marcel Loziński z Polska a Českou republiku zastoupila Helena Třeštíková .
Mezi hlavními doprovodnými programy šestého ročníku festivalu byla výstava Jana Šibíka v Národní knihovně a Příběhy pomoci: Etiopie, Namibie, Peru, Indie ve Francouzském institutu. Festival provázely také koncerty v divadle Archa a v klubu Rock Cafe.
Kromě samotných filmů a významných hostů byl šestý ročník festivalu výjimečný také tím, že se v Praze sešli zástupci téměř dvou desítek významných světových filmových přehlídek za účelem založení Asociace lidsko právních festivalů. Smyslem založení asociace byla snaha o lepší propagaci filmů s tematikou lidských práv v médiích a na různých festivalech, pokus o jejich využití ve vzdělávacích programech na základních a středních školách a také zlepšení komunikace mezi jednotlivými festivaly a tvůrci zaměřenými na lidsko právní témata.
Sošky, jež doprovázely ceny festivalu, vytvořila nevidomá výtvarnice Božena Přikrylová technikou hmatového modelování.
Sedmý ročník: seminář o ženských právech
Do hlavní soutěže Jednoho světa 2005 bylo zařazeno šestnáct nově vytvořených celovečerních dokumentárních filmů. Jako obvykle soutěžní sekce nabízela poutavé příběhy, silná svědectví, charismatické osobnosti, výjimečná filmová zpracování a zajímavé reflexe na výzvy naší doby. V tomto roce v porotě zasedli Don Edkins, který zastupoval Jižní Afriku, Nikolaus Geyrhalter z Rakouska, Anna Glogowská z Francie. Českou republiku zastupovala Alena Műllerová a z Indie přijal návštěvu Anand Patwardhan.
Jeden Svět 2005 představil 120 filmů a videí z celého světa, které byly vybrány z 850 přihlášených snímků. Po promítání následovaly debaty s festivalovými hosty, zástupci nevládních organizací, novináři, akademiky a odborníky na daná témata.
Stejně jako v předchozích letech tvořily nedílnou součást letošního ročníku festivalu projekce filmů pro střední a základní školy. V dopoledních hodinách docházeli studenti a žáci přímo do kin, kde měli možnost po každé projekci diskutovat s hosty - filmovými tvůrci a odborníky na daná témata.
Nadační fond Slovak-Czech Women´s Fund organizoval v rámci sedmého ročníku festivalu seminář, který byl zaměřený na možnosti využití dokumentárního filmu a digitálních videotechnik v práci lidsko právních a žensko právních organizací. Seminář umožnil setkání aktivistek evropských žensko právních organizací a autorek dokumentárních filmů, které se ženskými právy a postavením žen ve společnosti zabývají.
Osmý ročník: poprvé byla udělena finanční odměna
Osmý ročník festivalu proběhl netradičně mimo promítací sály. Uskutečnil se v prostorách bývalého kláštera svaté Anny, provozovaných Nadací Vize ´97 Dagmar a Václava Havlových pod názvem Pražská křižovatka.
Do poroty tentokrát zasedli jedni z nejvýznamnějších dokumentaristů mladší generace. Mezi nimi byla talentovaná španělská dokumentaristka pracující zejména ve Střední Americe Mercedes Moncada Rodriguezová, švýcarský dokumentarista Antoine Cattin, slovenský režisér Peter Kerekes, český režisér Filip Remunda či zkušený litevský režisér Arunas Matelis.
Hlavní cena festivalu byla v roce 2006 poprvé spojena s finanční odměnou pro autora vítězného filmu ve výši 50 tisíc korun, kterou udělil ministr kultury České republiky Vítězslav Jandák. Součástí této ceny byla také soška, kterou vyrobil Matouš Holý z firmy Caméleon Art.
Na pozvání Židovského muzea v Praze se osmý ročník Jednoho světa stal součástí celoroční akce Rok s židovskou kulturou. Promítal se také poeticky laděný film režisérky Michale Boganimové Oděsa Oděsa..., pojednávající o osudech členů kdysi početné židovské komunity ukrajinské Oděsy.
Devátý ročník: největší počet návštěvníků
Zatím poslední ročník festivalu Jeden svět získal Čestné uznání za výchovu k lidským právům. Cena byla udělená organizací UNESCO (Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.
Na festivalu bylo možné shlédnout 123 filmů z 35 zemí. Předposlední ročník zaznamenal rekordní počet návštěvníků a návštěvnic. V Praze festival navštívilo 35 780 lidí (z toho 7848 žáků a studujících a 387 pedagogického dozoru. Projekce v dalších 15 festivalových městech České republiky navštívilo 35 875 diváků. Nejnavštěvovanější filmem byl snímek Být skinheadem, který vidělo 14 765 diváků.
Slavnostní zahájení začalo poslední únorový den souběžně v kinech Světozor a Lucerna. Ve Světozoru se uskutečnila světová premiéra snímku Heleny Třeštíkové Marcela. Současně byla tento večer představena Cena Pavla Kouteckého, tedy nová soutěž dokumentárních filmů. Cena byla založena Asociací Film & Sociologie, Divadlem Archa, festivalem Jeden svět a finanční odměnu vítěznému filmu věnovala společnost Metrostav.
Mezi doprovodné programy tohoto ročníku se zařadila například výstava fotografií v Langhans Galery s názvem Ženy v ohrožení. Jednalo se o výběr fotografií od Jenny Matthews, Ivy Zímové a Raphaëla Dallaporta.
Návštěvníci měli možnost devátý ročník festivalu ohodnotit. Přes dvě třetiny diváků a divaček, kteří vyplnili dotazník na webu Jednoho světa, oznámkovali festival jedničkou. Velmi kladně hodnotili festival ve svých komentářích i zahraniční hosté. Dotazník vyplnilo celkem 300 lidí.
Foto: jedensvet.cz
