Ve čtvrtek 13.května své nové album Jeskyně v pražském Paláci Akropolis pokřtí alternativní rockeři Už jsme doma. O albu i současnosti skupiny, která je jednou z našich nejúspěšnějších v zahraničí, hovořil TÝDEN s kytaristou, zpěvákem, klávesistou a skladatelem v jedné osobě, Miroslavem Wanekem.
O vašem novém albu, včetně názvu a koncepce, se hovořilo už loni na jaře. Co se stalo, že nakonec vyšlo až teď?
- Ten poslední rok zdržení má vlastně stejný důvod, jako to, proč to album nevzniklo už několik let předtím a vychází až po sedmi letech po tom minulém. A to důvod personální. Já jsem první čtyři písničky měl napsané už loni v lednu, a začali jsme to nacvičovat, abychom to před létem nahráli a v září to mohlo vyjít. A mezitím bubeník ohlásil odchod, my jsme vzali jiného, ale ten musel pochopitelně dostat čas, aby se naučil ten starší repertoár a mohli jsme normálně dál pokračovat v koncertování a "nezastavovat". Nahrávání jsme posunuli na září. Mezitím ale přišel v červenci dosavadní bubeník Tomáš Paleta, že by se vrátil. Což se nakonec, po různých diskuzích a debatách, stalo. Dali jsme mu druhou šanci. Tím jsem ale já ztratil ty asi tři měsíce, které jsem měl vyhrazené na skládání zbylých skladeb, a musel jsem se věnovat jiné práci a projektům - například hudbě k večerníčku Krysáci.
Pak jste také jeli k protinožcům, ne?
- Ano, na podzim jsme měli koncerty v Austrálii a Novém Zélandu. Takže jsem se k psaní nových písniček dostal až v lednu, v únoru jsme to nacvičovali a v březnu šli do studia.
Personální proměny už ale u vás ale přece nejsou ničím překvapivým...
- Víceméně to bylo stejné už s minulou deskou Rybí tuk, po které jsem zůstal z předchozích sestav sám. Našel jsem baskytaristu Pepu Červinku, ale půl roku jsme nehráli, pak jsme našli ostatní, ale bylo nutné nacvičit starý repertoár. Tedy pro fanoušky a pro mě to je "starý repertoár", pro nové členy je to samozřejmě "nový". Naučit se to zahrát zvládnou obvykle tak za dva měsíce, ale zahrát to tak, aby to opravdu šlapalo, aby to měli všichni zažité, to trvá minimálně rok.
Zmínil jste předchozí desku Rybí tuk. O té vím, že sice není ani u kritiky považována za nejlepší, ale přesto je komerčně vaším nejúspěšnějším titulem.
- Ano. Vyšlo i v Polsku, Japonsku, Americe a v Německu. A u fanoušků ty písně oblíbené jsou, dokonce za píseň Mlha jsme obdrželi jakousi samozvanou cenu od fanoušků z Českých Budějovic za vůbec nejlepší skladbu všech dob a také na koncertech si ji lidé vyvolávají. Chtělo to asi jen čas, aby si na ty skladby zvykli. Není to nic jednoduchého.
Novinka Jeskyně také vyjde i v zahraničí?
- Zatím to je jasné s Polskem, protože tam jde o vydání na vinylu, a to vydavatelství postupně chce vydat všechny naše desky. Aktuálně zrovna jsou před vydáním Uši, a hned potom nejspíš dojde na Jeskyně. Já to mezitím musím nechat přeložit do polštiny - máme takovou dohodu, že tam vždy krom anglických budou i polské překlady textů. Nejspíš opět vyjde i licence v Japonsku a určité šance se rýsují i na Novém Zélandu. Seznámili jsme se tam se skupinou Mr. Sterille, na konci léta tu i s námi budou hrát asi šest koncertů a myslím, že také budou mít zájem pomoci tomu vydání nebo alespoň distribuci.
Co Spojené státy? V minulosti jste tam odehráli několik set koncertů, i alba vám tam vyšla, ale připadne mi, že v poslední době jste na tamní scénu trochu rezignovali.
- Tam je vydání aktuálně v jednání. Zatím je jisté jen to, že to nebude na Skoda records, kde vyšly všechny předchozí desky, protože jejich majitel, jak oni říkají, "opustil byznys". Ale plánujeme na přelom září a října zhruba třítýdenní turné a promotér, který to turné zařizuje, shání přinejmenším distributora nebo licenčního vydavatele. Teď právě jedná s Alternative Tentacles, kteří již měli zájem v minulosti. Ve Státech jsme teď nebyli dva roky, protože jsme předloni hráli v Japonsku a loni na tom Zélandě a v Austrálii, což je vždy finančně náročné zorganizovat, a více těch zámořských turné v rámci jednoho roku prostě nezvládneme.
Padla tu zmínka o Polsku. To je aktuálně pro české interprety díky velkému trhu a malé vzdálenosti považováno za velmi přitažlivou scénu. Budete hrát i tam?
- Já jsem shodou okolností právě dnes vrátil z polského koncertu The Residents ve Wroclawi. A potkal jsem tam nejen spoustu přátel a našich fanoušků a všichni byli hodně nadšení tam v souvislosti s novou deskou něco udělat. Jinak do Polska jezdíme často, asi tak stejně jako do Francie - to jsou taková dvě místa, kde v Evropě kromě Česka hrajeme nejčastěji, hrajeme tam tak 15 - 20 koncertů ročně. Do západní Evropy; do Francie, Švýcarska, Německa, Belgie a Holandska se teď chystáme v červnu, to bude osmnáct koncertů, v září bude Polsko, minimálně osm koncertů a pak pojedeme do té Ameriky.
Vaše nové album je opět koncepční, s jasně danou spojovací linií. Čím je to téma motivované?
- Koncepční alba děláme už od Pohádek ze Zapotřebí. Ta témata tam jsou daná a Jeskyně ho mají snad ještě patrnější než dříve, a poprvé opravdu prostupuje celou tu nahrávku. Už to, jaká je frekvence slov jako je skála, propast, krápník, kámen a dalších jasně napovídá, že už to není jen v rovině přirovnání či podobenství. Je to tam prostě přítomné fyzicky. Nejtěžší pro mě byla skladba Mariana. Ačkoliv jsem ryzí ateista, nabízí se odkaz na tu jeskyni, kde byl pochován Ježíš a zavalen balvanem. A odkud - ačkoliv ten balvan nikdo neodvalil - pak i zmizel. Našel jsem v tom symboliku, kterou jsem do celého tématu chtěl dostat. I když jsem toho textu bál, aby mě, zavilého ateistu, nikdo nepodezíral z křesťanského tématu.
A stalo se?
- Shodou náhod o Velikonovích tam nazpívávala svůj part jako host zpěvačka Veronika Jiříčková, a ta v tom měla hned jasno. Já se tomu výkladu nebráním, ale spíš mi šlo o tu symboliku prázdné náruče. Rodiče mají děti a ty vyrostou a odejdou. A i když ta matka ztratí možnost toho jejich ochraňování, a i když si to nepřeje a zůstane s tou prázdnou náručí, tak ví, že to tak je správně. Jeskyně tedy může být i ta náruč a ta zůstane stejně prázdná. Těch výkladů samozřejmě může být více, nikomu nechci podsouvat jen jeden jako "ten správný", ale chci na tom dokumentovat, jak jsem se urputně držel tentokrát toho rámce a přistupoval k těm skladbám.
Když tu nahrávku posloucháte zpětně, napadají vás u toho další úhly pohledu?
- Já jsem ji slyšel opravdu mnohokrát a myslím, že ze všech našich desek nejvíc drží pohromadě. Že ji lze poslouchat samozřejmě po jednotlivých písničkách, ale i jako jedinou rozsáhlou skladbu, kde je všechno, od A do Z.
A po hudební stránce na albu cítíte nějaký posun v souvislosti se současnou sestavou? 
- Stylově se to asi až tak příliš nemění. A myslím, že to ani od nás nikdo nečeká. Já nikdy nebudu rapper, nemáme ambice třeba zapojovat DJe nebo elektroniku, to nás rozhodně neláká. Ale z mého pohledu došlo k znatelnému posunu v pojetí některých nástrojů. Třeba basová kytara je nyní mnohem razantnější a tvrdší než bývala, trochu mi to připomíná, jak jsem kdysi trhal struny v FPB. A docela velká změna je i to, že tam zdaleka ne všechny sólové pěvecké party zpívám já. Tak třicet procent, možná i víc, zpívá baskytarista Pepa Červinka a trumpetista Adam Tomášek a pokud tam jsou dvouhlasy, tak je také zpívají oni dva.
Padlo tu jméno hostující zpěvačky. Nevzpomínám si ale, že by i ti ostatní hosté s vámi v minulosti spolupracovali. Podle čeho jste je tentokrát vybírali?
- Po pravdě tam byl pragmatický základ, aby byli z Brna, kde jsme nahrávali. A nechal jsem si hodně poradit od svého syna, který v Brně momentálně žije a zná ty muzikanty z mladší generace. On se pohybuje v okruhu skupiny Květy a sám má skupinu Cirkus Cermaque, na jejíž desce mnoho lidí hostovalo (Cermaque: Dům slzí pozn. red.). Každopádně šlo o to, aby to byli lidi, kteří nejen umějí hrát, ale aby je to, co děláme, nějak oslovovalo.
Teď vás čeká křest. Bude mít nějaké speciální pódiové zvárnění? Pamatuji si, že třeba na výročních koncertech jste vždy mívali scénu od výtvarníka Martina Velíška, který je léta veden jako nehrající člen skupiny, často jste využívali i kostýmy...
- Překvapení plánujeme, ale do jaké míry se to povede bych nerad předcházel. Do poslední chvíle se nevzdáváme úmyslu, aby tam byla scéna a kostýmy. Ale jako vždy narážíme, tentokrát trochu fatálně, na problém financí. Jen ze vstupného se na to prostě nevybere. Třeba když jsme měli koncert k patnácti letům, tak jsme měli takové beduínské obleky. A každý z nich stál čtyři tisíce korun. To pak ty náklady naskakují. To si ale nestěžuji, jen konstatuji. Jako hosté vystoupí Petr Váša a Ty syčáci, kteří tam také budou křtít svou novou desku.
Mluvili jsme o zahraničí. České turné bude?
- Po křtu pojedeme několik koncertů po Česku, koncem května pak hrajeme v Londýně. Mimochodem úplně poprvé. My už jsme hráli, mám to spočítané, ve dvaatřiceti zemích, ale v Británii zatím ne, takže to bude premiéra. Pak budou ty západoevropské koncerty, v létě festivaly a o podzimu už jsem mluvil. Taky by měla být deska písniček z Krysáků, které Už jsme doma nahrají a snad i Bolek Polívka nazpívá. A rýsuje se jistá další spolupráce s americkými The Residents na podzim v Olomouci, ale zatím ještě nic není jisté.
Foto: Alternative Music & Production
