Vytížený komik
Jiří Lábus: Děti miluju. Tak minutu

Přední český komik a špičkový herec charakterních rolí Jiří Lábus brzy oslaví šedesáté páté narozeniny. Sám za sebe promlouvá výjimečně, INSTINKTU ale poskytl exkluzivní rozhovor.

Byl jste Rumburak, ale taky Jů, hrál jste léta v Malém televizním kabaretu, dvacet let dabujete Marge Simpsonovou. Říkají vám lidé často: "Já jsem na vás vyrostl?"

A víte, že jo? Říkají. Najednou si člověk uvědomí, že je starej.

Vadí vám to?

Ani ne.

Dělal jste tolik věcí pro děti, ale sám je nemáte. Není vám to líto?

Ne. To teda ne.

Myslíte, že byste s rodinou byl jiný? Že byste měl méně času na hraní a na vymýšlení - s prominutím - blbin?

No, já nemám moc času na blbosti ani teď, hraju ve třech divadlech. To bylo dřív, když jsme vymýšleli recese... Ale nevím, myslím, že bych si to stejně udělal, jak chci. Jedna grafoložka mi kdysi řekla, že bych byl dobrej učitel nebo diplomat, protože si vždycky takovou nenásilnou formou prosadím, co chci. A já jí musím dát za pravdu.

Tvorbě pro děti se věnuje hodně bezdětných lidí, a musím říct, že mnohdy to dělají opravdu skvěle. Možná líp, než kdyby děti měli. Čím to je?

No, protože nemají plný zuby těch svých, ne? Já z dětí nejsem otrávený, když je nemám kolem sebe pořád, mám je rád, ony mě. Jak říkal jeden můj herecký kolega: "Miluju děti. Minutu." (rumburakovský smích) 

Musel jste dělat někdy věci, které vás nebavily?

Jasně. V minulé době, zvlášť hned po škole. Bral jsem všechny televizní inscenace, bál jsem se - a byl to možná mylný dojem -, že když to nevezmu, řeknou si, že jsem fouňa a už mi nic nenabídnou. Točil jsem často kraviny o ničem. V poslední době už ale dělám jen to, co se mi líbí, co mě baví. Na domov důchodců mám našetřeno, tak si to můžu dovolit.

* Proč se nedaří oceňovanému filmu Klauni?

* Jak zvládá být některým projektům věrný i desítky let?

* Jak se málem setkal s komunistickým premiérem Adamcem?

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání časopisu INSTINKT, které je v prodeji od čtvrtka 22. ledna.