Betonové kulturáky, třeste se, skupina Katapult má novou desku a principál Říha už se nemůže dočkat, až z pódia zaburácí na své věrné: živýho mě nedostanou nou nou nou.
Jedno pozitivum Oldřichu Říhovi upřít nemůžeme, věrnost svému stylu a buldočí vytrvalost. Nepoložilo ho nic, ani zášť hudebně-kritické obce, ani dáma s kosou, která si nedávno podala bubeníky Anatoli Kohouta, Karla "Kášu" Jahna a Říhova parťáka z nejvěrnějších, baskytaristu Jiřího "Dědka" Šindeláře.
Jeden by si řekl, že s Katapultem je nadobro ámen, skoro by si i oddechl, ale kam na železného Oldu! Obklopil se mladou krví, jmenovitě baskytaristou Andym Budkou a bubeníkem Ondřejem Timplem, praštil pěstí do stolu řka, že Katapult je nesmrtelný, a povil nové album Zázraky života.
K TÉMATU: Obnovený Katapult se poprvé představí v Mladé Boleslavi
Zemřel baskytarista Katapultu Jiří "Dědek" Šindelář
Katapult jede na pot a křik narvaných venkovských kulturáků a bude tomu tak, dokud neodpadne poslední nášivka z džísky toho nejoddanějšího v kotli. "Baťáci" jsou totiž symbolem vesnického bigbítu, agrorocku, zvláštně zmutované podoby rockové hudby, která zřejmě nikde jinde ve světě nemá obdoby.
Daří se mu už od 70. let a dařit se mu bude ještě hezky dlouho. Má své hrdiny, krom Katapultu třeba Argemu, Premier, Brutus, Moravu a zástupy dalších hrdinů víkendových parketů, jejichž poznávacím znamením je často velmi slušná instrumentální výbava, doprovázená ale naprostou ztrátou vkusu a zvýšenou schopností podlézat publiku všemi možnými prostředky včetně oslizlých ploužáčků, vlezlých refrénů s přiblblými texty a přehráváním zahraničních hitů se zpěvákovým žalostným blábolením ve svahilštině.
V tomto ohledu je Katapult svým způsobem výjimkou, jeho světonázor je celkem v pořádku - blues, boogie, klasický rock'n'roll.
Více čtěte v časopisu Instinkt, který vyšel 10. června 2010.
Foto: Robert Sedmík
