Když <span>Danny Smiřický</span> přestal být zbabělcem

Nový televizní film Andrey Sedláčkové Rytmus v patách (ČT ho odvysílá tuto neděli) radikálně mění filmový obraz Dannyho Smiřického - a to i oproti literárnímu zpracování.

A navíc se za ním vydává do doby, kdy jeho kroky nejsou příliš zmapované, do raných padesátých let. Slavné alterego Josefa Škvoreckého už bylo hvězdou řady filmů i seriálů.

Většinou to ale byly snímky přehnaně pietní, bez jiskry a mladického zápalu, který je i samotnému Dannymu tak vlastní. Televizní Rytmus v patách vycházející ze Škvoreckého Povídek tenorsaxofonisty je překonává po všech stránkách. A svět Dannyho Smiřického ještě nikdy nebyl tak živý. "Splnil se mi sen, že z mé předlohy udělá jednou někdo opravdu dokonalý film," říká ostatně sám Josef Škvorecký.

Danny z rodného Kostelce (kde se v posledních válečných dnech odehrávají Zbabělci) přesídlil do Prahy. Stále má vášeň pro jazz a krásné dívky, jenže doba pokročila a jazz je náhle imperialistickou zábavou pro socialistickou mládež nevhodnou.

Danny se přesto snaží žít normálně. Jde to ale jen těžko ve světě, kde čím dál víc věcí ovlivňuje tajná policie a kde se i ty nejkrásnější dívky mohou stát jejími agenty. Danny a jeho kamarádi si to dlouho zdánlivě neuvědomují. Danny si namlouvá krásnou Geraldinku, s kamarády špičkují přísného bytného a lámou rekordy v návštěvnosti svých koncertů.
Pozvolna se ale začne zavírat klec... Slovy Dannyho: "Socialismus nám nevadil, dokud nám nezačal šlapat na paty."

Ono šlapání na paty ve filmu jednoduše symbolizují úryvky z policejních spisů vedených na mladé hrdiny. Zatímco oni spolu flirtují, na obrazovce neznámá ruka vyšukává úředním jazykem nasáklá hlášení o jejich špatném třídním původu a reakcionářství.

A zatímco v nedávné Smyčce stejná éra působila jako šedý pravěk, v Rytmu v patách skutečně ožívá. Cenný je zejména tím, jak zdařile mísí drama a napětí s komikou podobně jako předlohy Škvoreckého. Film je mladicky bezprostřední, plný energie režijní i herecké, jeho hrdinům nechybí sympatická dravost typická pro mládí v každé době, také díky tomu může být blízký i mladší generaci.

Andrea Sedláčková má za sebou několik televizních filmů, zejména čtyřdílnou sérii o pubescentce a později mladé ženě Renatě Soukupové. S Rytmem v patách, k němuž podle předlohy Škvoreckého napsala i scénář, však suverénně překonává nejen svou dosavadní tvorbu, ale i většinu původní dramatické tvorby České televize. Ve filmu shromáždila dosud méně známé mladé herce a mezi nimi i řadu skutečných talentů.

Platí to zejména o ústředním dívčím duu. Marika Šoposká na sebe už upozornila v roli hlavní hrdinky famáckého snímku Bába, který loni bodoval v Cannes, zde v roli Geraldinky potvrzuje svůj herecký talent a charizma. To samé platí o Berenice Kohoutové, která má za sebou roli v nováckých Soukromých pastech, v Rytmu v patách velmi zdatně sehrála roli tajnou policií pronásledované zpěvačky (kterou i sama nazpívala).

Obsazení Dannyho Smiřického Vojtěchem Dykem může působit překvapivě - už proto, že je na roli plachého snílka a marného lovce žen až příliš pohledný. Navzdory těmto paradoxům se mu ale podařilo vytvořit dosud nejplnokrevnější filmové ztvárnění emblematické české literární postavy.

Překvapením může být i herecký výkon Vojtěcha Kotka, neherečka Margareta Hrůza či vynikající představitelé mladých estébáků Lukáš Příkazký a Mario Kubaš. Zdatně si vedou i už zavedení herci, jediným slabým článkem ansámblu je tak dosti prkenně deklamující Emma Smetanová v roli třetí z dívek, Lízinky.

V jiném filmu by mohl působit lacině rámec příběhu, který Dannyho příhody vykládá jako vzpomínky starého Dannyho (František Němec) na bouřlivé mládí. Zde jde ale o funkční trik, který posiluje závěrečné drsné rozuzlení příběhu se vší hrůzou dané doby, tak kontrastní k předchozímu bezstarostnému jazzování.

Foto: Česká televize.