Nebezpečí televizních seriálů z období normalizace, které v poslední době stále častěji reprízuje Česká televize i komerční stanice, tkví podle historiků zejména v jejich možném působení na mladé diváky neobeznámené s tehdejší realitou. "Na ty seriály dneska diváci mohou pohlížet jako na jakési idylické pohádky," řekl Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů, který dnes na toto téma uspořádal seminář nazvaný Kostlivci v našich bednách.
Cílem tvůrců televizních seriálů v 70. a 80. letech bylo podle Kopala zejména glorifikovat komunistický režim. "Měly mapovat život pracujících v Československu a ukazovat, že život není sice ideální, ale že je dobrý, slušný a ubírá se správným směrem. Problémy se sice vyskytují, ale dokážeme je vždy překonat společným úsilím pod vedením komunistické strany," vysvětlil způsob uvažování tvůrců propagandistických děl. O prázdninách slavila u diváků úspěchy televize Nova s normalizačním seriálem Plechová kavalerie scenáristy Jaroslava Dietla, jejímž námětem byl "boj o zrno" v podání českých kombajnérů. Televize Barrandov odvysílala letité seriály Chlapci a chlapi, Rodáci a Žena za pultem, od října chce diváky přilákat na Muže na radnici. "V této souvislosti se logicky nabízí otázka, čím tato propagandistická díla oslavující komunistický režim mohou ještě dnes tak fascinovat současné diváky a proč jsou nasazována a opakovaně reprízována tuzemskými televizemi," uvedl Kopal.
Velký zájem diváků přesvědčil k nasazení starých seriálů i ČT, z jejíhož archivu série pocházejí. V létě oprášila seriál Velké sedlo, nyní divákům v hlavním vysílacím čase nabízí kriminální Malý pitaval z velkého města. Právě tuto sérii uvedl Kopal jako příklad díla možná ještě nebezpečnějšího než oslavné opusy na komunistické vůdce, jako byl Klement Gottwald, či zkreslený normalizační pohled na druhou světovou válku a poválečné roky v Rodácích režiséra Jiřího Adamce.
"Díla, která na první pohled třeba nevyznívají tak tvrdě propagandisticky, naopak v sobě mohou mít ukrytý velice nebezpečný osten," míní. "Tady se nabízí falešné srovnání, jak se tehdejší Veřejná bezpečnost snažila - a co zažívají lidé s dnešní policií," konstatoval Kopal.
Nebezpečí vidí i v dalších seriálech. "Takový vedoucí okresní tajemník Pláteník v Okresu na severu je veskrze úžasná postava, když to porovnáte se současnou politikou," uvedl. "Tenkrát to lidé mohli porovnávat s každodenní realitou, ale teď mladí diváci, kteří tehdejší praxi nezažili, mohou tyto seriály brát doslova, že tenkrát to takhle vypadalo, a myslím, že tady je opravdu skryto jisté nebezpečí," vysvětlil.
To, že četní čeští herci propůjčili své tváře seriálům poplatným komunistickému režimu, naopak Kopalovi nevadí. "Nepřeceňoval bych úlohu herců, prostě hrají, to je jejich profese," uvedl historik. Právě normalizační seriály, které jejich obličeje dostaly do každé domácnosti, podle něj vedly ke zrodu podivného "kultu herce jako filozofa, moudrého smutného klauna". Do jiného světla televize podle něj prostřednictvím Nemocnice na kraji města postavila také lékaře. "Řekl bych, že tam někde se zrodil kult lékařů jako neomylných bohů v bílých pláštích," míní.
Někdejší Československá televize natočila v letech 1953 až 1989 celkem 85 seriálů, dosud jich z nich nebylo reprízováno 22, řekl na semináři vedoucí televizního archivu Vít Charous. Zčásti šlo o nejvíce propagandistická díla, příkladem je právě seriál Gottwald. Podle historiků je správné, že televize seriály nenechávají ležet v archivech. Pamětníci si je totiž prý mnohdy s odstupem idealizují a domnívají se, že šlo o kvalitní díla. Opakované zhlédnutí je prý proto snadno vyvede z omylu.
"Kdyby v Plechové kavalerii nehráli karty, tak je ten seriál poloviční," řekl historik Pavel Suk. Podle Charouse by mohlo být řešením například vysílání v pozdních nočních hodinách, kdy by si je jistě nenechali ujít jen skuteční "fajnšmekři". Vysílat by se mohlo třeba také "s rudou hvězdičkou" po desáté hodině večerní.
