Jo, tak ta kultura, to se chce člověku hned sáhnout po revolveru, jak říkal jeden chlápek, co pak dost špatně skončil, protože kultura, to je "složitý mechanismus", jak říká jiný,
co ji má na starosti v Praze, protože na něj asi nezbylo nic fajnovějšího, tak dostal tuhletu kulturu, teda divadla, muzikály a akvária a taky botanickou zahradu, které teď koncem roku chce sebrat devatenáct milionů, protože prostě šetřit se musí, jenomže ausgerechnet právě tady je to škoda, protože jestli tam něco uschne, tak to se hned tak nedá dohromady, já jsem nedávno zapomněla zalít kytku, uschla, pak jsem to do ní lila jak do umyvadla, ale ona už nic, nezvedla se, zůstala schlíplá, zhebla, což slouží jako ponaučení, že do kytek se musí stejně jako do té kultury prostě lít peníze, jinak to nejde, problém je v tom, že není moc jasný, co to ta kultura je, ale s tím měli potíž už ve starým Řecku, kde ovšem dávali svejm lidem peníze a svačinu, když šli do divadla, protože tím se jako cvičily jejich občanský ctnosti a tužila se polis, víte, tak tohle chtěl zkusit i ten pražský radní, dávat peníze za každou vstupenku, ne sice přímo lidem, ale těm divadlům, což se moc líbilo ředitelům a majitelům, kteří dávají takový ty kusy, co se lidem líbí a vždycky na ně rádi přijdou, třeba když tam zpívá nějaká, co o ní pořád čtou, že se zase rozvádí nebo že pije nebo zas už nepije, tak na tu se lidi vždycky rádi podívají, a když se k tomu hraje něco takovýho přístupnýho a veselýho, tak to mají většinou plno, no a 
tak za to by se jim připlácelo, což se zase nelíbilo jinejm divadlům, který říkaly, že takhle se to brát nedá, že v kultuře a v umění jde o jiný věci, třeba o hloubku a originalitu a taky o odvahu dělat kusy, na který třeba moc lidí nepřijde, nebo aspoň zatím, že pak si zvyknou a že takhle to v umění vždycky bylo, jenomže ti druzí zase říkali, že k čemu je divadlo, když na něj nikdo nechodí, ale to přeháněli, protože na ty divadla zase lidi chodili, to jo, jenomže nikdy ne tolik a za takový vstupný, aby ty divadla měly na kulisy a na slušný gáže, aby divadlo ti herci neměli jako
vedlejšák
k hraní v seriálech, čímž živí rodinu, jenže v těch seriálech taky nehrají všichni, že, ti co jo, z toho mají popularitu, ale zase zanedbávají divadlo a svůj uměleckej růst, i když jsou pak slavní a lidi se na ně dívají v televizi, a tak se na ně můžou přijít ze zvědavosti podívat do divadla, kde pak často překvapeně hledí, v čem ten jejich oblíbenec hraje, a příště už ani nepřijdou, no zkrátka je to složitý, ale ten pan radní, mimochodem velkej štramák, nosí 
růžový košile a ještě růžovější kravaty a boty z krokodýlí kůže, tak tenhle pan radní, co to tak hezky vymyslel, chtěl ty peníze na vstupenky vzít z peněz, co předtím dostávali ti, kteří dělají jako tu nekomerci, čímž by se vlastně daly peníze komerci, což by bylo, jak říkal ten pan radní, spravedlivější a férovější, jenomže zároveň na hlavu postavený, protože to se pak může dotovat i pivovar u Fleků, a taky proč ne, když tam mají kabaret a flašinetáře a kdo může říct, že to není kultura, to snad jenom ti kritici, ale ti ničemu nerozumějí a kritizují, protože sami nic neumějí, že ano, ale abych neodbíhala, tak tehdy, když ten pan radní navíc začal říkat, že zruší granty, tak došlo dokonce na demonstraci a herci a lidi z divadel a taky jejich kamarádi šli před radnici a vyhlásili týden kulturního neklidu, jenže obyčejný lidi to spíš nechalo klidný, protože jejich starosti tak mít, říkali si, no ale když bylo nejhůř, tak to skončilo tak napůl, ten pan radní trochu ustoupil, divadla trochu ustoupila, skončilo to, jak to začalo, někdo si jen možná poklepal na čelo, jestli to není v té Praze trochu divné, když třeba si nejdřív vymyslí, že by si mohli postavit novou knihovnu, ale žádnou nějakou okresní
pastoušku,
ale pořádnou, že by se na ni ze světa jezdili lidi dívat, tak jim ji tedy jeden známý architekt, shodou okolností krajan, co šel do světa, navrhne a skutečně na to většina lidí hledí s otevřenou pusou, protože něco takového ještě neviděli, a nejdřív všichni říkají, no, pěkné, sice trochu divoké, ale proč ne, že ano, a vypadá to, že se to tedy postaví, ale pak 
se to nelíbí panu prezidentovi, který za tím čuje asi cosi, co by se mohlo líbit těm, kterým se líbil jeho předchůdce, takže pan prezident musí mít opačný názor a postupně ten jeho názor dostávají i ti, kteří měli ještě před chvílí jiný názor, jako třeba pan primátor, který je tím pověstný, že má hned názor jako pan prezident, i kdyby měl předtím nějaký jiný, takže začne říkat, že knihovna ano, ale musí být trochu menší a jinak barevná a hlavně nesmí stát na Letné, kam by se moc nehodila, protože je chráněná a teď se tam právě kope nějaký tunel, takže by se tam ani nevešla, a pak se dokonce přijde na to, že ten pan architekt vyhrál soutěž nějak neprávem, takže to vlastně neplatí, a rovněž pan ředitel knihovny, který to měl na starosti, zapomněl poslat nějakou žádost o povolení, takže vlastně se ani nic stavět nemůže, protože od začátku bylo všechno nějak špatně, no a to se asi většině ulevilo, protože na takový barák by se jim nechtělo dívat, i když nejdřív říkali, že ano, protože nechtěli vypadat nemoderně, ale ve skutečnosti se jim obracel žaludek, protože v tom stejně jako pan prezident čuli nějakou kosmopolitárnu, prostě něco málo špičatě pražského a česky pěkně normálního, tohle jim přišlo jako z nějaké sci-fi, a nasadit si takovou obludu do našeho panoramatu, pěkně 
děkujeme, pak to řekl i pan ministr kultury, který je takový zasmušilý jakýsi, moc toho nenamluví, a když něco řekne, tak je lepší, když mlčí, ale jinak je to asi dobrák, má rád památky, což je sympatické, a vlastně se ani do kultury, které rozumí asi tak jako my všichni, moc neplete, takže vlastně jako by ani nebyl, což je v jeho případě asi správné, protože ta kultura, to je „složitý společenský mechanismus", jak říká ten pražský radní, který chodí rád na muzikály a nechal svoji společnici natočit klip, v němž se holky polévají šampaňským a uculují se na cizince, které tím lákají do naší matičky, jak říkal jeden
kosmopolitní
spisovatel, co tu žil a teď si jeho hlavu se špičatýma ušima turisté odnášejí na tričku, tak ten říkal, že ta matička má drápky, protože se jí chtěl konečně zbavit, asi jako jiný slavný 
spisovatel, který by se jí nejspíš taky rád zbavil, jenomže ona se mu zase připomněla, prý před osmapadesáti lety udal jakéhosi kluka, kterého pak hned sebrali policajti, našlo se totiž hlášení, které napsal policajt, co byl právě ve službě, jenomže ten spisovatel, co už léta bydlí v Paříži a je slavnej, hned rozčileně telefonoval, že to nemůže být pravda a on že nic neudělal a že je to atentát, a od té doby se lidi rozdělili na dvě poloviny, jedna že jo, že určitě toho kluka udal, protože byl tehdy komunista a kromě toho proč by ho neudal, když na té koleji neměl co dělat, a druhá zase že ne, že přece spisovatel by nikoho neudal a to, že se našlo jeho jméno na nějakým papíře, nic neznamená, že to tam mohli policajti napsat schválně, aby na něho něco měli, a vůbec že je to nevděk se takhle chovat ke slavnému spisovateli, který je od nás, takže bysme si ho měli vážit a ne ho obviňovat z něčeho, o čem říká, že to neudělal, takže se najednou jakoby spisovatelům zase věří, což je důkaz, že jsme kulturní země, a to se ani nemusí dávat to jedno procento ze státního rozpočtu na kulturu, jak se o tom už léta mluví, že by se jako mělo, protože většina zemí v Evropě dává víc, ale to je hlavně proto, že jsou míň rozvinutý, takže toho mají ještě hodně co dohánět, zatímco my jsme tady měli kulturu už za kněžny Libuše, tak se o ni nemusíme vůbec bát, i když je to ten „složitý mechanismus", jak se u nás říká.
Autorka je milovnice umění.
Foto: archiv Týdne
