Dílo belgického umělce Jan Fabra v antverpském muzeu MUHKA někdy raší, někdy hnije, občas kape a zapáchá. Návštěvníci jsou tak většinou spokojeni.
V bílé místnosti ze stropu visí desítky různě dlouhých lanek, na jejichž konci jsou uvázány prezervativy. Do nich Fabre, který je znám i jako autor divadelních her nebo jako choreograf, umístil brambory a cibule - jeden, dva i více kusů do každého. Brambory a cibule totiž nejsou nijak ošetřeny proti tomu, aby z nich vyrážely výhonky, či aby se na nich v podobě hniloby či plísní začal projevovat zub času.
Instalace, která nese název Jaro přichází, původně vznikla již v počátcích kariéry umělce, který je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších v Belgii. Jan Fabre (1958) poprvé naložil brambory a cibule do prezervativů visících od stropu v roce 1979. Ani při letošní rekonstrukci v antverpském muzeu ovšem dílo nezklamalo: stěžují si návštěvníci i zaměstnanci muzea. Ne však všichni, většina z nich prý naopak dílo oceňuje.
"Je to žijící kus umění. Neustále se mění," okomentoval dílo jeden z představitelů muzea Piet Van Hecke. "Zachycuje to metamorfózu - proměnu, ostatně tak jako všechna jeho díla," podotkl Van Hecke. "Jaro je zde jako symbol změny, něčeho nového, kdy vše začíná rašit, měnit se."
Muriel se to líbí
S tím, jak přesně v tomto duchu vyráží z brambor či cibule výhonky, se v kondomech vytvářejí dírky. Ty se postupně zvětšují, až z nich zelenina vypadne na zem. Během té doby navíc zelenina zahnívá a obalují ji plísně. Vlámskou televizí i některými deníky již proběhla zpráva o stížnostech či ne zrovna nadšených reakcích od návštěvníků a pracovníků muzea.
"To víte, když vkročíte do jakéhosi lesa kondomů, tak to některé poněkud zarazí... Pro některé návštěvníky je to až příliš konfrontující," poznamenal Van Hecke. Ví prý i o tom, že si anonymně na dílko, respektive jeho zápach, postěžoval i někdo ze zaměstnanců či strážců muzea. Dodal však, že když se nějaký kondom pod tíhou obsahu nebo kvůli prasklinám utrhne nebo pokud z něj něco vypadne či vyteče, pak to prý muzeum promptně uklidí a zničenou část exponátu nahradí novou.
Kritici a odpůrci díla jsou podle něj však v jednoznačné menšině, většině návštěvníků i pracovníků muzea se naopak exponáty líbí, nebo jim přinejmenším nevadí. "Je to trochu nezvyklé, ale líbí se mi to. Navíc jsme přece v muzeu současného umění a to je na překračování nejrůznějších hranic přece založeno," prohlásila třeba asi padesátiletá dáma, která se představila jako Muriel.
Pro umělce samého není tato "zasmrádající" kontroverze v jeho kariéře jedinou, která kvůli jeho dílům vznikla. V minulosti třeba pokryl pilíře na univerzitě v Gentu šunkou, která po čase také začala zavánět tak, že přišly stížnosti. "Fabre vždycky říká, že umění musí být tak trochu cítit," řekla v tisku šéfka komunikace muzea Kathleen Weytsová.
Foto: ČTK, AP
