V úterý v podvečer se v Českém muzeu hudby na pražské Malé Straně opět předávaly Státní ceny za literaturu, za překladatelské dílo a Ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury. Trvalo to dvě hodiny a bylo to chvílemi k nevydržení.
Tolik jalovosti se jen tak nevidí a neslyší. Ministr kultury Václav Jehlička opět předvedl, že sebenejapnější banalitu musí pro jistotu číst z papíru, neboť by bez něj hrozilo, že snad počne hýkat. Hustota frází přesahovala únosnou míru i při laudatiích, jimiž členové porot obšťastňovali laureáty a uspávali publikum. Oč jalovější, tím delší, oč prázdnější, tím bombastičtější. Tak pěkné téma, jakým je Ludvík Vaculík, pojal docent Lubomír Machala jako studentský referát, opsaný z taháku. Spisovatel, který musel snaživý sloh vyslechnout sedě v křesle na pódiu, se rozpačitě rozhlížel kolem sebe tak, jak to umí jen on. Vrcholem bylo, když docent Machala sdělil obecenstvu, že pan Vaculík má dokonce internetové stránky, takže to s jeho staromilstvím nebude tak špatné, což měla být bomba. Z Vaculíkova překvapeného výrazu bylo možné soudit, že už už chtěl něco říct, ale pak si to rozumně rozmyslel. Stránky Ludvíka Vaculíka přitom zřídila jedna jeho obdivovatelka.
Podobně úmorná byla laudatia pro překladatele Jiřího Stromšíka od porotce Jaroslava Kováře, pro divadelního režiséra Jana Bornu od porotce Petra Pavlovského (ten především mluvil o sobě a pochlubil se, že Jana Bornu sleduje od začátku), stejně jako od Hany Jarolímkové pro hudebního skladatele a historika Zdeňka Šestáka: začala dlouhým latinským citátem, správně předpokladajíc, že se ocitla mezi klasicky vzdělaným publikem. Rovněž se pochlubila, že se s oceněným často potkávají na koncertech.
O jisté vzrušení se postaral nepřítomný Jan Kaplický, který z pochopitelných důvodů odmítl cenu ministerstva kultury převzít. Paradoxně vzbudil největší potlesk. Laudatio Jiřího Ševčíka se také vymykalo z žalostné úrovně večera, neboť byl jediný schopný něco podstatného o oceňované osobnosti říci. Moderátor večera, herec Divadla v Dlouhé Jan Vondráček, nebyl sice právě ve formě, ale velmi správně v tu chvíli vyzval pana ministra Jehličku, zda by se nechtěl k odmítnutí Jana Kaplického vyjádřit. Ministr Jehlička to statečně odmítl.
Večer byl provázen ušlechtilými hudebními výstupy, ba i na výrazový tanec došlo. Herci Divadla v Dlouhé zapěli několik dojemných písní Jiřího Bulise, ale nelze říci, že by tím byl večer veskrze tristní zachráněn. Nejlepší byl krátký přednes indiánské písně od Ludvíka Vaculíka.
Foto: Tomáš Nosil
