Lidé se sešli u hrobu Karla Čapka. Zemřel před 72 lety

Nejen Pražané vzpomínali na Vyšehradském hřbitově na Karla Čapka, jednoho z největších českých spisovatelů a novinářů 20. století. Téměř dvě stě lidí se sešlo u hrobu tvůrce, který zemřel právě před 72 lety, na Boží hod roku 1938. Ukázky z Čapkova díla přednesl herec Miroslav Saic. Čapka spisovatele a novináře připomněl publicista Jan Rejžek.

"Závidím každému malému chlapci nebo děvčeti, které teprve čeká úžasné dobrodružství, až začnou objevovat Čapkův svět, a věřím, že mu podlehnou i době iPodů, empétrojek a plazmových obrazovek," řekl Rejžek. Vyznamenání promluvit u jeho hrobu považuje především za závazek psát srozumitelně česky a pro lidi.

Saic zahájil čtení sloupkem Náš, který vyšel v souboru Kritika slov z roku 1920. Čapek v něm píše o tom, jak se Češi rádi hlásí k významným historickým osobnostem, k Janu Žižkovi, Janu Husovi či Bedřichu Smetanovi, zatímco na jezuitu Koniáše či Milotu z Dědic, který prý zradil krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, by raději zapomněli.

Účastníci vzpomínky pak slyšeli sloupek nazvaný Politika, který také vyšel v knize Kritika slov. "Buď sám děláte politiku, a pak jste otráven. Utečete-li před politikou, jste zbabělý nebo netečný. Děláte-li politiku reální, jste stranický, kážete-li politiku ideální, jste směšný. Mimo to v každém z těchto případů ohrožujete po nějaké stránce republiku. Prosím, vyberte si," napsal Čapek.

Tradiční setkání

Setkání u Čapkova hrobu se už stalo tradicí. Většina příchozích využívá této příležitosti k procházce po hřbitově, při níž se zastaví u hrobů jiných českých spisovatelů, básníků či herců, kteří na tomto hřbitově odpočívají.

Karel Čapek patřil k nejvýznamnějším osobnostem meziválečné české společnosti. Jeho knihy i dnes vycházejí po celém světě. Čapkův tvůrčí záběr byl široký - od poezie přes publicistiku, prózu, drama, cestopisy, pohádky až k politickým a filozofickým úvahám.
Společnost bratří Čapků, která pietní setkání u spisovatelova hrobu organizuje, existuje od roku 1947. Snaží se přispívat k tomu, aby se trvale a s větší mírou uplatňoval duchovní vliv Karla a Josefa Čapkových.