A tak odpouští má láska. Rozloučení <span>s Janem Vladislavem</span>

V úterý odpoledne byl ve strašnickém krematoriu pohřben Jan Vladislav, významný český básník, překladatel, esejista a editor, jeden z pilířů moderní české literatury.

Rozloučit se s ním přišli jeho přátelé spojení s ním především literárně, ale i lidsky. Byl tu Václav Havel, který se s Vladislavem znal z časů disentu, a byl to on, kdo mu přinesl k podpisu dokument Charty 77, byl tu Jacques Rupnik, kterého s Janem Vladislavem pojila Francie, druhá básníkova duchovní vlast, byl tu fyzik František Janouch, který s Vladislavem spolupracoval při podpoře nezávislé české literatury. Věnec poslal Karel Schwarzenberg. 

Cenná umíněnost

Jan Vladislav byl člověk přátelský, respektovaný, oblíbený, i když, jak řekl ve smuteční řeči historik Vilém Prečan, „umíněný". Umíněnost ovšem označil za vlastnost plodnou a cennou, neboť s ní si stál za svou svobodou, intelektuální nezkorumpovatelností a uměleckou poctivostí. Připomněl jeho dílo básnické, překladatelské a esejistické, které, jak řekl, bude žít ještě pro příští generace.

Za Francii, kam byl Jan Vladislav vyštván v roce 1981, ale která byla zároveň jeho přirozeným kulturním domovem, se rozloučil první tajemník velvyslanectví, pan Michel Pouchepadass, který řekl, sice diplomaticky, ale působivě, že Francie o jeho zásluhách ví.

Recitaci z Vladislavových překladů klasické poezie si připravila Hana Kofránková, která mezi tři sonety zařadila i Shakespearův první sonet, jehož první verš Vladislav přetlumočil způsobem, který pak díky Suchému a Šlitrovi zlidověl: „A proto odpouští má láska mému koni..." Otakar Brousek přednesl tři pozoruhodné rukopisné básně. Oprostěné ve výrazu a se silnou myšlenkovou klenbou.

Ještě tak dva měsíce času...

Jan Vladislav se narodil v roce 1923, vystudoval komparatistiku na Filozofické fakultě u profesora Václava Černého. Celý život byl věrný literatuře a intelektuální svobodě, nikdy si nezadal s žádnou ideologií, přeložil na půl stovky titulů z pokladnice světové literatury, napsal stovky studií a esejů. Do konce života psal básně, právě v posledních měsících o to intenzivněji, neboť cítil, že jeho čas se krátí. Říkal prý před pár týdny, že by potřeboval ještě tak dva měsíce času, neboť už konečně přišel na to, jak psát poezii. Zemřel minulé úterý v Thomayerově nemocnici, kam ho převezli večer předtím. Oholil se, oblékl si čisté pyžamo a usnul.

Foto: Jiří Peňás