"Básník perverze"
Autor Pokání, Ian McEwan, slaví sedmdesátiny

Pesimismus, krutost, násilí - tak byla dříve často charakterizována tvorba jednoho z předních britských spisovatelů Iana McEwana. Kvůli svým oblíbeným tématům jako je pedofilie, incest a otevřené násilí jej přezdívali "básník perverze". V dílech z posledních dvou desetiletí se ale autor bizarní Betonové zahrady či zfilmovaného bestselleru Pokání zklidnil a nastolil tiché, někdy až poťouchlé pozorování lidských osudů. Mnohem větší roli nyní hraje imaginace, osud či náhoda, někdy i humor. Popularitu děl McEwana, který 21. června slaví sedmdesátiny, ale tento "obrat" nikterak neovlivnil.

Ve svých raných dílech ze 70. a 80. let McEwan provokoval morbidními zápletkami a podrobně vylíčenými šokujícími scénami. V Betonové zahradě to byl incest dětí v domě, v němž je zakopána mrtvola jejich matky, v románu Nevinný detailní popis porcování mrtvoly a román Cizinci ve městě je o tragickém setkání mileneckého páru s perverzním krajanem v Benátkách. McEwan přitom vždy volil věcný jazyk kontrastující se zachycovaným dějem.

Později McEwan vysvětlil, že pochmurné ladění těchto jeho knih do značné míry odráželo nejistotu, ve které se nacházel Západ čelící sovětské jaderné hrozbě. V tom čase prý ani nešlo psát jinak.

Poté McEwan, jehož řada děl byla zfilmována, vydal několik dalších románů, například Amsterdam, za který v roce 1998 obdržel nejprestižnější britské literární ocenění Bookerovu cenu. Část kritiky i mnozí čtenáři si ale začali všímat jisté myšlenkové vyprázdněnosti a schematičnosti jeho děl; McEwan obtížně hledal své téma.

Pak ale přišel jeho nový vrchol tvorby, román Pokání (2001), kde nebylo po dřívějším násilí ani památky. Kromě umně vypointovaného příběhu o dospívající dívce, jejíž náhodné odhalení tragicky poznamená život dvou blízkých lidí, nabídl román i excelentní postmoderní hříčku s textem a čtenářem samým.

Poté následovala další díla - Sobota, Na Chesilské páži, Solar, Mlsoun, Myslete na děti! a v roce 2016 dosud poslední román Skořápka. Všechny díla jsou přeložena do češtiny.

K dřívější temnotě a pesimismu jednou McEwan řekl: "Pesimismus najednou začnete cítit jako přítěž. Ve dvaceti je ale značně lákavý. Když však zestárnete, ucítíte i jistou naději, která zkrášluje život. Pak už na pesimismu tolik nelpíte."

McEwan se též vryl do povědomí i jinak než literaturou. Nejprve vedl otevřenou válku o děti s bývalou manželkou, později se dostal na stránky tisku tím, že byl nařčen z plagiátorství (šlo o román Pokání).

Trailer k filmu Pokání:

V roce 2002 navíc objevil bratra, o jehož existenci neměl ani tušení - ten se narodil z mileneckého poměru McEwanových rodičů za druhé světové války, tedy v době, kdy byla ještě McEwanova matka vdaná za jiného muže, a jenž byl dán k adopci.

V roce 2011, kdy obdržel prestižní izraelské ocenění, Jeruzalémskou cenu, využil příležitosti předání ceny ke kritice politiky židovského státu na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě, nepřipojil se ale k bojkotu Izraele. A loni vystoupil společně se zpěvákem Bobem Geldofem proti odchodu Británie z Evropské unie, kdy požadoval, aby po ukončení výstupových jednání EU s Británií bylo vypsáno nové referendum.

Ovlivněn Freudem

O románech McEwan přemýšlí v termínech architektury. "Do díla se musí vstoupit branou, která ve čtenáři okamžitě vyvolá pocit stability celé stavby". A za nejdůležitější považuje knihu, kterou právě píše. "Když ji dokončím, tak mě ten příběh opustí, jako by ve mně zemřel."

McEwan navštívil v roce 2000 Pražský festival spisovatelů. Řekl, že obdivuje Inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého a že v mládí hodně četl Franze Kafku. "Četba Kafky pro mne byla osvobozením, Kafka mi totiž umožnil oprostit se od dokumentárního stylu sociologicky laděné prózy, která tehdy v Británii výrazně převládala." Dále zmínil Jaroslava Haška, jehož Švejk prý byl zcela klíčovým dílem pro jeho generaci, a také Milana Kunderu, který jej ovlivnil kombinací erotických a politických témat.

V mládí byl též velmi ovlivněn Freudem. "Dnes už to zdaleka tak není. Já už nevěřím v jeho způsob překonávání zážitků v dětství - stalo se nám mnoho věcí, a ty jen tak nezmizí. Freud byl podle mě tedy spíš básník lidské duše než vědec," řekl.

McEwan se narodil v Aldershotu. V dětství cestoval s rodiči, neboť jeho otec byl důstojníkem - žili v Asii i v severní Africe. Později byl zaměstnán jako metař, sociální kurátor a psal hry, které BBC nevysílala. Na univerzitě v Norwichi ho k próze přivedl spisovatel Malcolm Bradbury, i když jeho kurzy tvůrčího psaní nenavštěvoval.

McEwan, který je podruhé ženatý a má dva syny, píše též knihy pro děti či filmové scénáře.