Nositel Nobelovy ceny
Böll - autor bestsellerů, zastánce disidentů i kritik Německa

Na vlastní oči viděl okupaci Prahy v roce 1968, o které napsal proslulý článek "Tank mířil na Kafku". Aktivně podporoval spisovatele v represivních režimech, kritizoval ale i v Německo. Jeho úběžníkem ovšem byla druhá světová válka, která je (spolu s láskou) přítomná v mnoha jeho slavných dílech. Německý spisovatel Heinrich Böll, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1972, se narodil před 100 lety, 21. prosince 1917.

Jeho dílo kriticky popisuje Německo, účtuje zejména s válkou, zbrojením či mentalitou hospodářského zázraku. Aktivní katolík Böll se ale nevyhnul ani kritice klerikalismu. K jeho nejznámějších dílům patří romány Dům bez pána, Biliár o půl desáté, Klaunovy názory, Ztracená čest Kateřiny Blumové či tragický milostný příběh z období války Skupinový snímek s dámou.

Böll podporoval své pronásledované kolegy a politické vězně v dalších zemích. Tím si kdysi v jednom východoněmeckém časopise vysloužil posměšnou přezdívku "poručník disidentů na cestách". Když byl například ruský spisovatel Alexandr Solženicyn s rodinou v 70. letech vypovězen ze SSSR, obstaral mu Böll byt v Curychu.

Po roce 1968 také morálně i materiálně podporoval československé disidenty, čímž se stal pro tehdejší režim osobou nevítanou - jeho knihy nesměly vycházet, přestože v 60. letech byl spolu s Günterem Grassem nejpřekládanějším současným německým autorem do češtiny.

Böll se například zastával undergroundových hudebníků v Československu 70. let: když se blížil v roce 1976 soudní proces se členy skupin Plastic People od the Universe a DG 307, požádal ho básník Jaroslav Seifert s dalšími českými intelektuály o podporu. A Böll je podpořil.

Známá je též báseň Ivana Jirouse z června 1981 s verši: "Drahý Heinrichu Bölle,/ Václav Havel sedí už třetí rok!// Zastaňte se ho znovu a ještě silněji,/ pro lásku Boží!/ otevřete nebesa, drahý Heinrichu Bölle!// Pane Heinrichu Bölle,/ pro lásku Boží,/ osvoboďte Václava Havla!"

Narodil se v Kolíně nad Rýnem. Otec ho vychovával v katolické víře a v odporu k násilí. Böll začal psát po maturitě, když se učil knihkupcem. Jeho studia germanistiky a klasické filologie přerušil v roce 1939 povolávací rozkaz. Na západní i východní frontě strávil sedm let.

V roce 1942 se oženil s Annemarií Čechovou, se kterou se seznámil ještě před začátkem války. Její otec byl Čech (jménem i původem) a pracoval jako architekt v Plzni. Matka byla Němka.

Zajímavostí je, že Böll strávil srpen 1968 na pozvání Svazu spisovatelů v Praze. Böll do Prahy přijel i s rodinou 20. srpna 1968, zdržel se zde čtyři dny a prožil zde první dny okupace. Své zážitky potom popsal v proslulém eseji "Tank mířil na Kafku".

Zajímavou "kauzou" prošel Böll začátkem 70. let i v Německu, kde v té době vrcholila první vlna levicového extremismu. Kriticky vystoupil v situaci, kdy se "boj pro ti terorismu" stal záminkou k manipulaci či pokusu o omezení občanských svobod. V prosinci 1971 bulvární noviny Bild-Zeitung nadepsaly zprávu o přepadení banky titulkem Banda Baadera a Meinhofové opět vraždí, pro což neexistovaly žádné důkazy. Böll na to odpověděl v lednu 1972 v časopise Der Spiegel článkem, v němž se zabýval skutečnou manipulací faktů, kterou tisk a novináři prováděli. Neobhajoval terorismus, nýbrž se postavil na půdu právního státu.

Literárně to poté zpracoval v novele Ztracená čest Kateřiny Blumové, ve které se hrdinka dostane shodou okolností do mlýnice bulvárního tisku.

Böll, který se od roku 1951 věnoval literatuře, byl v letech 1971-1974 prezidentem Mezinárodního PEN klubu. V roce 1972 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

V roce 1951 vydal Böll válečný román Kdes byl, Adame?, mezinárodní uznání mu ale přinesl až druhý román A neřekl jediné slovo. Následovala další slavná díla, ve kterých byl všeobecně ceněn jeho úsporný vypravěčský styl. Ve všech hraje velkou roli válka a její následky.

Zemřel 16. července 1985 ve věku 67 let.