Cenu Karla Čapka dostane od PEN klubu Václav Havel

Bývalý prezident Václav Havel dostane letošní Cenu Karla Čapka. Ocenění udílí české centrum Mezinárodního PEN klubu každé dva roky. Havlovi, jenž je čestným předsedou českého PEN klubu, předají cenu zástupci sdružení ve čtvrtek odpoledne na Staroměstské radnici v Praze.

Cenu dostává jako dramatik a spisovatel a také za své zásluhy o znovuvzkříšení PEN klubu v srpnu roku 1989, uvedla Libuše Ludvíková, ředitelka českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Oživit PEN, který od 70. let nevyvíjel příliš činnost, aby se nemusel dožadovat souhlasu od tehdejší politické moci, se Havel pokoušel například s Jiřím Muchou, Ivanem Klímou či Karlem Šiktancem. Ještě v listopadu 1989 kvůli tomu byli perzekvováni, ale už v lednu 1990 byl PEN obnoven a jeho předsedou byl zvolen Jiří Mucha.

Tradici Ceny Karla Čapka založily v roce 1994 České centrum Mezinárodního PEN klubu a Společnost přátel českého PEN klubu. Od té doby se uděluje každý sudý rok za prozaické, dramatické nebo esejistické dílo českého autora, případně za dílo celoživotní.

O ceně rozhoduje porota, která tentokrát pracovala ve složení Jana Červenková, Daniela Fischerová, Helena Haškovcová, Josef Jařab, Vladimír Just, Oldřich Král a Jiří Pechar. Při výběru nositele ceny porota přihlíží k tomu, zda laureát, v souladu s usilováním Karla Čapka, výrazně přispěl k prosazování demokratických a humanistických hodnot.

Poprvé byla cena udělena v roce 1994, kdy se jejími laureáty stali výjimečně zahraniční autoři Günter Grass a Philip Roth. Dalšími jejími nositeli jsou Arnošt Lustig, Jiří Kratochvil, Josef Topol, Ludvík Vaculík, Ladislav Smoček a bývalý dlouholetý předseda českého PEN klubu Jiří Stránský. Ocenění je spojeno s odměnou 150 000 korun.

Mezinárodní PEN klub vznikl v roce 1921. Dnes má 136 center ve 125 zemích, která sdružují 16 000 tvůrců. Cílem jejich snažení je zejména svoboda vyjadřování, svoboda slova a svobodný život člověka. Český PEN založil v roce 1925 Karel Čapek, dnes má kolem dvou set členů, kteří pracují ve výborech, například výboru pro vězněné spisovatele. Ten spolu s výbory dalších center zveřejňuje případy utiskování autorů a žádá jejich vlády o osvobození. Český výbor se stará o pronásledované tvůrce zejména z Běloruska, Číny a Kuby, donedávna také z Ukrajiny.

Předkové Václava Havla (71) prosluli hlavně jako podnikatelé a stavitelé, ani svět kultury jim ale nebyl cizí. Například jeho strýc Miloš byl významnou postavou kinematografie do konce druhé světové války, dědeček z matčiny strany zase napsal předlohu filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Pro Havla se psaní stalo celoživotním posláním, od 60. let se proslavil zejména jako dramatik. Za své dílo získal řadu ocenění, ke kterým nyní přibude i Cena Karla Čapka.

Havel, který se kvůli svému původu mohl v totalitě pouze vyučit chemickým laborantem a až večerně vystudoval gymnázium a později DAMU, se literatuře věnoval od mládí. Začínal jako básník, poprvé ale publikoval až v roce 1955 jako devatenáctiletý v časopise Květen. O dva roky později nastoupil na vojnu a tam se prvně výrazněji setkal s divadlem - účinkoval ve hře Zářijové noci tehdy populárního "komunistického barda" Pavla Kohouta. Spolu s Karlem Bryndou napsal i vlastní parodické drama z vojenského prostředí Život před sebou.

Divadelní svět už Havel neopustil, nejprve nastoupil jako kulisák do Werichova Divadla ABC, odkud po jedné sezoně odešel do Divadla Na zábradlí. Tam vystřídal řadu funkcí (od kulisáka a osvětlovače až po dramaturga) a spolu s Janem Grossmanem se podílel na vytváření jeho estetiky. Pro "Zábradlí" také Václav Havel napsal své první hry, řazené k proudu absurdního divadla. Jako první měla v roce 1963 premiéru Zahradní slavnost, o dva roky později Vyrozumění a v roce 1968 Ztížená možnost soustředění. Ve stejné době byla v rozhlase uvedena jeho hra Anděl strážný. Havel se tehdy podílel i na knize věnované Josefu Čapkovi.

Po srpnové okupaci se Havel, který se během roku 1968 angažoval v Klubu angažovaných nestraníků či v protiokupačním rozhlasovém vysílání, ocitl v nemilosti. Následující léta ale byla jeho nejplodnějším dramatickým obdobím, ačkoliv se jeho hry mohly hrát jen v zahraničí. Publikoval hry Spiklenci (1971), Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Horský hotel (1976) a Protest (1978). Žebrácká opera se stala poslední Havlovou hrou, jež měla premiéru v Československu - v listopadu 1975 v Horních Počernicích v režii Andreje Kroba.

Stále častěji Havel psal a v rámci možností i publikoval také nedivadelní texty - Pokus žít v pravdě (1980), Dopisy Olze (1985), O lidskou identitu (1984), Dálkový výslech (1986), Moc bezmocných (1988) či Do různých stran (1989). Významně se podílel na formulování prohlášení Charty 77. Ani během 80. let nezapomněl na divadlo, do seznamu jeho děl přibyly v zahraničí premiérované hry Chyba (1983), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985), Asanace (1987) a Zítra to spustíme (1988) - na dvacet let Havlovo poslední dramatické dílo. Novou hru představil až loni - Odcházení má mít premiéru v květnu v divadle Archa.

Po listopadu 1989 Havla naplno pohltila politika, literárně se věnoval hlavně psaní projevů a nejrůznějších esejů, seznam jeho děl se rozšířil zejména o sebraná vydání projevů. V roce 2006 pak představil knihu Prosím stručně, kterou napsal spolu s novinářem Karlem Hvížďalou a ve které spojil rozhovor se spoluautorem s pracovními poznámkami z doby působení na Pražském hradě a s úvahami ze studijního pobytu ve USA.

Během let převzal Havel řadu ocenění, přímo za literární činnost jich ale byla menšina. K těm nejprestižnějším patří tři ceny Obie (z let 1968, 1970 a 1984), které uděluje newyorský časopis The Village Voice za nejlepší dramatické počiny na scénách mimo klasická divadla na Broadwayi. Před čtyřmi lety dostal i Zvláštní cenu Kolegia pro udělování cen Thálie. Havel je i čestným předsedou českého PEN klubu, u jehož znovuzrození v srpnu 1989 stál. Havel je také čestným členem PEN klubů například ve Švédsku, Francii, Švýcarsku či Rakousku.

Foto: archiv Týdne