Vzpomínky
"Doba před listopadem 1989 se dala snášet jen s humorem..."

Petr Luňák je dnes zástupcem ředitele odboru komunikací NATO v Bruselu, Marek Pečenka zase majitelem nakladatelství Dokořán. Společně vydali románovou prvotinu Hrdinové. Někdejší studenti historie na pražské Filozofické fakultě přetavili své vzpomínky v humoristický příběh na pozadí událostí posledních měsíců před Sametovou revolucí.

Oba jste historici, napsali jste řadu odborných publikací, co vás vedlo k tomu, zkusit román?

Marek Pečenka: Jako většina autorů - abychom se proslavili a vydělali spoustu peněz...

Petr Luňák: Ano, přesně tak. Ale teď trochu vážně: přiznám se, že ve mně ta myšlenka zrála už delší dobu. Jistým impulsem bylo vidět řadu našich vrstevníků, kteří měli zřejmě stejné puzení a také se s větším či menším úspěchem pustili do beletrie. Tak jsem začal psát, ale bylo to, jako když se pustíte do stavby domu a víte, v jaké barvě budete mít vyvedenu kuchyň, ale ještě jste si ani nepromyslel, kolik ten dům bude mít pater. Prvních pár kapitol jsem poslal Markovi, ten je sice pochválil, ale jako zkušený nakladatel poznal, že zbývá hodně, hodně práce. To jsem koneckonců věděl i já, a tak jsem mu navrhl, abychom to psali spolu. A Marek po nějakém váhání a rozmýšlení návrh přijal.

Bylo to složité, psát knihu ve dvou?

PL: Složité ani ne. Spíš zdlouhavé. Hodně jsme totiž o knize diskutovali - o směřování románu, jeho struktuře, pojetí postav... Jinými slovy, snad více jsme diskutovali, než psali. Samozřejmě, že v řadě věcí jsme měli odlišné názory, ale nakonec jsme řešení doslova "vyseděli". Pozitivní rovněž bylo, že jsme dvě odlišné nátury. Takže když jsme se shodli na těch obecných věcech, pak jsme se při psaní spíš doplňovali, než abychom se hádali.

MP: Bylo to časově náročné, ale i zábavné pozorovat, jak příběh nabírá svou vlastní dynamiku, kterou musí autoři respektovat stejně jako postavy, které začínají žít svým vlastním životem a často vzdorují záměrům autorů. Jakkoli jsme mnohé věci diskutovali do omrzení, samotný závěr knihy vlastně tak nějak vyplynul sám od sebe.

Děj je zasazen na Filozofickou fakultu do doby pár měsíců před pádem komunismu, do doby, kdy jste tam i vy studovali. Mají jednotlivé postavy svůj reálný předobraz?

MP: Některé ne, některé zčásti a některé jistě ano. Naši současníci se nad knihou baví tím, že pátrají "kdo je kdo". Ale to může být zajímavé tak pro ně, tedy pro pár desítek čtenářů, ti ostatní by tuto hru jistě nepodstoupili. Oprávněně. Od samého počátku jsme se snažili vyvarovat se psaní beletrizovných vzpomínek - Hrdinové jsou román, fikce.

Dobrá, to jsou postavy, ale co kontext? Máte už nějaké reakce z řad publika, od někoho, kdo tu dobu tehdy zažil, a pamatuje si ji stejně, nebo naopak jinak?

PL: To je samozřejmě jiná věc. Snažili jsme se ducha doby zachytit tak, jak jsme ho tehdy cítili a jak si tu vzpomínku neseme dodnes - jako dobu očekávání velkých změn a současně obav, že nakonec nepřijdou a pokud ano, za jakou cenu. Z reakcí našich současníků v rozhovorech nebo v diskusích na Facebooku soudíme, že to tehdy cítili také tak.

Proč jste jako žánr zvolili humoristický román?

MP: Ze dvou důvodů - jednak proto, že jsme oba tak naladěni. V rovině řekněme programové, je román konfliktem těch velkých dějin s malými, osobními. Díky našemu ustrojení jsme se ten konflikt rozhodli pojednat s humorem. Koneckonců jedině s humorem se dala ta doba jakžtakž snášet. A druhým důvodem je fakt, že celá řada věcí, situací, které tehdy byly nebo se jevily jako tragické, dnes s odstupem času už vyvolávají úsměv, byť z něj třeba může mrazit.

PL: Z tohoto důvodu jsme ukončili děj někdy na jaře 1989 a myslím, že z něj vyplývá, že obdobní hrdinové, jako jsou v našem románu, budou hlavními protagonisty toho, co přijde na podzim.

Co pro vás bylo, jako pro autory dosud striktně vycházející jen z věcných fakt, při psaní románové prvotiny nejtěžší?

PL: Pokud mohu mluvit za sebe, tak právě ty, které se týkají těch velkých dějin. Jak pojednat v humoristickém románu třeba o policejních zásazích během Palachova týdnu? Jak psát bez patosu o zatčení Václava Havla v lednu 1989? A jak naopak nekarikovat různé iniciativy, jako byly podpisy petic nebo účast na oněch demonstracích. Dnes to může vypadat jako banalita, ale tehdy za tyhle věci hrozil třeba vyhazov ze školy, ztráta zaměstnání a tak podobně. Nikdo tehdy nevěděl, že za pár měsíců bude všechno jinak.

Knihu jste napsali čtvrtstoletí po Listopadu, proč jste tak dlouho čekali?

PL: Hlavní důvody jsem už říkal. Ale i kdybychom se k tomu odhodlali někdy počátkem 90. let, kdy to téma bylo nepochybně mnohem aktuálnější, nesvedli bychom to nebo by byl výsledek úplně jiný. Chyběly by nám zkušenosti a zejména nadhled. V tomto bodu se naše profese historika snad nejvíce protnula s naší autorskou metodou.

V knize popisujete celou řadu reálií tehdejší doby.  Nebudou nesrozumitelné pro mladší čtenáře, kteří popisovanou dobu nezažili?

MP: Socialistický svaz mládež, pracovní soboty, vojenská katedra, marxák... Vysvětlovat nebo nevysvětlovat? To jsme dlouze probírali, ale nakonec jsme se rozhodli to neřešit, protože jejich vysvětlování by text zbytečně zatěžkalo. Domníváme se, že tyto reálie jsou buď samo vysvětlující, nebo srozumitelné z kontextu.

Mysleli jste na někoho konkrétního, komu je kniha určená?

PL: Nemysleli jsme na nějakou konkrétní skupinu. Domnívám se, že většina situací, které se v knize odehrávají, mohou v obměněné podobě nastat v jakémkoli lidském kolektivu. A humor, který v knize je, je myslím, obecně srozumitelný.

Pane Pečenko, vy jste současně autorem i nakladatelem, neobáváte se reakce, že je to jen proto, že by ho vám jinde nevydali?

MP: Samozřejmě vím, že někteří kolegové nakladatelé-autoři vydávají svá díla jinde než ve svém nakladatelství. Co je k tomu vede nevím, mohl bych jen spekulovat. Jiní ale zase preferují svou firmu. Já vždycky vydával své knihy, tedy historické, ve svém nakladatelství a žádné negativní zvěsti se mi nedonesly. A i kdyby se donesly, nevěnoval bych jim pozornost. A hlavně - když Petr donesl ukázky a já souhlasil se spoluprací, bylo nám jasné, že kniha v Dokořánu také vyjde.