Hry britského dramatika Petera Shaffera zkoumají vyhrocené lidské vztahy. V nejznámějším Amadeovi, hře o tragice průměrnosti, zachycuje žárlivý vztah skladatele Salieriho k Mozartovi. Další kus s názvem Královský hon na slunce zobrazuje drama španělského conquistadora, Equus zase vztah psychiatra a mladíka, který oslepil koně. Celkem tento dramatik vytvořil dvacítku ceněných divadelních her různých žánrů, z nichž některé byly zfilmovány. V neděli 15. května oslaví devadesátiny.
Jeho Amadeus, který se aktuálně hraje v pražském Divadle na Vinohradech či v brněnské Huse na provázku, podle dramatika samotného vypovídá hlavně o Salierim - soupeři Mozarta na vídeňské hudební scéně. "Je to konfrontace génia s průměrností," pojmenoval Shaffer sám hlavní téma hry, ve které nakonec Salieri Mozarta otráví.
Po hvězdném startu v Londýně v roce 1979 Amadeus exceloval také na newyorské Broadwayi. Sklidil hlavní divadelní ceny a stejnojmenný Formanův film získal za rok 1984 osm Oscarů, včetně jednoho za scénář. Amadea zfilmoval Miloš Forman podle Shafferova scénáře a oba texty - divadelní i filmový - se staly senzací.
Tvrzení, že Salieri je travič, bylo smyšlené, ale Shaffer si takto příběhy po svém domýšlel vícekrát. Ke vzniku Amadea ho tak inspirovala fáma, v Královském honu na slunce z roku 1964 zase byla historická událost - dobytí Peru Španěly. A impulzem k napsání slavného dramatu Equus z roku 1973 se stal skutečný zločin, o kterém mu vyprávěl přítel.
Peter Shaffer se narodil v roce 1926 do bohaté židovské rodiny, o pět minut později než jeho dvojče Anthony, také spisovatel. Vystudoval historii v Cambridgi a potom se dlouho hledal. Za druhé světové války pracoval jako horník v dolech, knihovník, literární kritik či prodával v knihkupectví. Na počátku 50. let spolu s bratrem napsali tři nevalné detektivky pod pseudonymem Peter Anthony.
Jeho první hra Slaná země z 1954 se dočkala i televizní verze ve vysílání BBC. Potom se Shaffer přestěhoval do New Yorku, kde záhy prorazil Cvičením pro pět prstů (1958).
"Rád píšu komedie, i když jsem jich napsal málo," svěřil se v roce 1997 při jedné z několika návštěv Prahy. Jako už zavedený autor šokoval v roce 1962 komediálními aktovkami Soukromé ucho a Veřejné oko a pověst satirika potvrdil i v Černé komedii (1965). Shafferův návrat k tragédii - zmíněné psychologické drama Equus, kde sedmnáctiletý ošetřovatel nepochopitelně oslepí šest koní - se hrálo na Broadwayi více než 1200krát a v roce 1977 bylo zfilmováno.
Jeho komorní komedie Locika a libeček o fantaziích dvou osamělých žen z roku 1987 představuje "estetickou vzpouru proti ošklivosti". Dramatik ji napsal pro herečku Maggii Smithovou, která se ho jednou vyčítavě zeptala, "proč nepíše nic pro ženy?"
Poslední Shafferova hra s názvem Dar Gorgony měla premiéru v Londýně v prosinci 1992. Toto postmoderní metadivadlo vkládá do příběhu dramatika a jeho rodiny obrazy z historických her, které napsal. O čtyři roky později mělo premiéru v českém divadle Ta Fantastika.
V roce 1987 byl Shafferovi udělen Řád britského impéria, v roce 2001 byl povýšen do šlechtického stavu a o šest let později uveden do americké divadelní síně slávy.
