O tom, že móda je nejen zábavou, pro někoho nutností a pro jiného něčím neuchopitelným, ale také nástrojem ideologického působení, vypráví nová kniha Móda za železnou oponou. S podtitulem Společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989 ji vydala vedoucí sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea Konstantina Hlaváčková. Přibližuje v ní část každodenního života v období komunismu - způsob odívání, konformity i vzdoru, módní trendy, přebírání západních vzorů i hledání vlastní cesty.
Ukazuje třeba, jak obrovský význam měly v té době například džínsy - nyní banální součást šatníku, kterou vlastní každý v mnoha provedeních, v komunistickém Československu však symbol ideologické diverze.
Na pozadí politických i společenských trendů kniha dokumentuje jak činnost výrobních podniků, tak především snahu lidí o důstojné a módní oblečení. Třísetstránková kniha je bohatě doprovázena fotografiemi sbírkových předmětů muzea, které se věnuje i novodobé historii módy, či přetištěnými ukázkami z dobových módních časopisů.
Autorka upozorňuje na to, že odívání a móda mimořádně citlivě odrážejí způsob života společnosti a její ideály. Po roce 1948 českou módu stejně jako všechny aspekty života poznamenala komunistická ideologie. Rozkvět v oděvnictví dosažený v období první republiky po válce pohasl a směr dalšího vývoje násilně ovlivnil rok 1948. Odívání se mělo stát základem nového životního stylu a móda jedním z nástrojů ideologického působení.
Prosadily se snahy vytvořit společně s dalšími zeměmi východního bloku nový způsob odívání nezávislý na módě vycházející tradičně z francouzských návrhářských ateliérů. Teprve od druhé poloviny 50. let 20. století do konce 60. let se mohla také československá móda opět nechat inspirovat světovou módou. Do vývoje módy zasahoval režim i v době normalizace, ale už jinak. Móda v Československu se stala nezávislou na režimu zase až po roce 1989.
Jednotlivé kapitoly knihy se snaží přiblížit čtenářům různé aspekty utváření módního oděvu: nejen ideologická východiska, ale i úlohu výtvarníka ve výrobě, založení oděvního ateliéru na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vznik Textilní tvorby později transformované na Ústav bytové a oděvní kultury stejně jako osud slavných pražských modelových domů v nové éře. Podstatná část je věnována vývoji módních stylů, který se přes silný ideologický tlak nikdy nepodařilo izolovat od vývoje módy za železnou oponou.
