Téma TÝDNE
Feministka z pětistovky

Víte, kdo je vyobrazen na pětistovce? Spisovatelka Božena Němcová. Narodila se 4. února 1820 a dvousté výročí přivedlo reportéra TÝDNE především za učiteli české literatury a jejich svěřenci. Může autorka Babičky oslovit dnešní náctileté? A má v roce 2020 smysl, aby žáci a studenti četli Němcovou?

Rovnou prozradím, co jsem zjistil. Číst Němcovou má smysl i v roce 2020. Jeden z oslovených gymnazistů mi dokonce řekl: "Boženka je super!" Spisovatelka předběhla dobu. A sama odhadla, o kolik let. Asi tak o dvě stě, které právě uplynuly od jejího narození. "Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší," napsala spisovatelka v dopise, když jí bylo třicet let.

A co by se jí na dnešní společnosti líbilo? Určitě rovnost pohlaví. A šokovala by ji třeba slova osmadvacetiletého šéfredaktora časopisu Pivař Petra Novotného, která zazněla v minulém čísle TÝDNE: "Starost o domácnost a děti bývala výhradně na bedrech žen, ale tohle už dnes neplatí. Od mé generace ženy očekávají, že přijdu domů a se vším pomohu. Nestěžuji si, je to správné. Dnešní chlapi tak ale mají stále méně času na hospody, které proto krachují."

Životní styl prochází proměnami, jež byly po staletí nemyslitelné. Když se manželé navraceli z krčem v éře Němcové, jejich ženy musely tiše snášet veškerá příkoří. "V hospodách mě pomlouval, že jsem se kurvila s Lamblem, že jsem nehospodyně - že se musí za mě stydět, že dělám jeho jménu hanbu," stěžovala si Němcová na manžela Josefa Němce v dopise z 21. listopadu 1861. Dva měsíce před smrtí, zesnula mladá v pouhých dvaačtyřiceti letech. "Domů když přišel, bylo pokračování. Ty neřáde, ty chcípneš někde za plotem, na tebe nikdo ani neplivne, kdybys raději sirky prodávala. - A tak to šlo každičký den," psala týraná Němcová. Docházelo i na fyzické násilí: "Uhodil mě, a to jsem už byla churavá."

Rozumějí jí hlavně dívky

Ať už za hádkami a pranicemi manželů Němcových stálo cokoli, málokterá dnešní žena by takového druha v domácnosti snášela. V lepším případě by to vyřešil rozvod, v horším policie a paragraf ublížení na zdraví a týrání osoby žijící ve společném obydlí. Němcovou by v roce 2020 též překvapilo, že zálety už nejsou jen výsadou šlechty, ale že i prodavačky nebo zemědělské dělnice mívají často milence. A že Slovensku, které tak vášnivě milovala, dokonce žena vládne. Prezidentka Zuzana Čaputová.

Libor Magdoň, učitel literatury na Gymnáziu Petra Bezruče ve Frýdku-Místku, vysvětluje, že kdo ze studentů to chce dotáhnout až k maturitě, musí přečíst dvacet knih. Vybere si je z obsáhlého seznamu (kánonu titulů z české a světové literatury), v němž najde i Babičku od Němcové. A Magdoň snadno pozná, zda student knihu opravdu četl: "Možná mi to nebudete věřit, mnozí studenti si ale Babičku pořád vybírají jako maturitní četbu. Především dívky."
Věřím, přesto se podivuji. Maturantka z facebookové generace se v Babičce musí prokousat i těmito větami: "Pochoval se masopust a s ním konec učiněn zimním radovánkám. Babička zpívala u kolovrátku postní písně; když děti k ní přisedly, povídávala jim o životu Pána Krista a první postní neděli oblékla smutkový oděv. Dni byly delší a slunce mocnější, teplý vítr sežíral sníh na stráních. Slepice již zase vesele krákoraly po dvoře, hospodyně, když se sešly, mluvily o nasazování vajec, o setí lnu, hospodáři chystali pluhy a brány."

Pedagog Magdoň ujišťuje, že to studentky zvládají a u maturity se rozhovoří nejen o Babičce, ale hlavně o první české feministce, jak je dnes Božena Němcová stále častěji označována (například v Sociologické encyklopedii vydané Akademií věd v roce 2017).