Spisovatelé Radan Haluzík a Ian Morris se ve svých dílech, která se nyní objevila na českém knižním trhu, každý po svém věnují fenoménu války. Haluzíkova kniha "Proč jdou chlapi do války" se zabývá tématem obyčejných mužů bojujících v lokálních konfliktech. Britský historik Morris dochází v publikaci "K čemu je dobrá válka? ke kontroverznímu názoru, že ozbrojené konflikty mají v lidské historii nezastupitelné místo.
Sociální antropolog a válečný reportér Haluzík v knize Proč jdou chlapi do války popisuje novou situaci v Evropě po rozpadu sovětského bloku, kdy se utvářely nové státy hledající svou národní identitu. To se záhy projevilo ve válečných konfliktech, kdy bývalí sousedé najednou zabíjeli lidi 'odvedle' jen proto, že to byli třeba Chorvaté, či naopak Srbové. Autor byl na mnoha místech válečných konfliktů osobně, a tak nabízí řadu vyslechnutých příběhů. Doplnil je citáty z literatury. Nedílnou součást knihy tvoří práce dobových karikaturistů, kteří glosují současné dění a často vypovídají o náladách společnosti.
"Viděl jsem statisíce válečných uprchlíků obtížených dětmi a všude se stejnými plastovými taškami, hledající útočiště v imigrační politice Západu. Viděl jsem mezinárodní humanitární pomoc hnanou nově triumfujícím globálním soucitem i mezinárodní mírové síly hnané nově zrozenou globální zodpovědností. Viděl jsem globální války, v nichž s dosud nebývalou intenzitou obíhají po světě zdaleka nejen zbraně, ale na nových elektronických médiích také ideje, lokální historie, mýty a stereotypy (včetně těch o lokální 'tradici' a 'kultuře')," píše Haluzík.
Britský historik a archeolog Morris ve své publikaci K čemu je dobrá válka? dospívá k paradoxnímu závěru, že v důsledku válčení lidé žijí čím dál tím lépe a že kořistnickým vládcům vděčíme za život v bohatších a mírumilovnějších společnostech. Jako důkaz svého tvrzení předkládá mimo jiné fakt, že v době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a měli až dvacetiprocentní riziko, že zahynou násilnou smrtí. Oproti tomu ve 20. století podle něj zemřel násilnou smrtí ani ne jeden člověk ze sta, a to navzdory dvěma světovým válkám včetně Verdunu, holokaustu a Hirošimy.
Dalším autorovým tvrzením je to, že válka je sice nejhorší představitelný způsob, jak vytvářet větší a mírumilovnější společnosti, ale na druhou stranu je to podle něj jediný způsob, jaký lidé objevili. "Kdyby se římská říše dala vytvořit bez zabití milionů Galů a Řeků, kdyby Spojené státy mohly být vybudovány bez zabití milionů indiánů, tedy kdyby konflikty mohly být řešeny diskuzí místo silou, lidstvo by určitě dosáhlo přínosů větších společností, aniž by zároveň muselo zaplatit tak vysokou cenu. Jenomže to se nestalo," uvádí Morris, podle kterého válka nyní přivádí sama sebe ke krachu. "V naší době se lidstvo stalo tak dobrým ve válčení - naše zbraně jsou tak ničivé a naše organizace tak efektivní - že válka začíná dělat další válku tohoto druhu nemožnou," soudí.
