Havlovy Antikódy vycházejí jako velmi netradiční bibliofilie

Typografické básně Václava Havla, kterými komentoval dění kolem sebe, prozrazoval milostné zkušenosti a vyjadřoval filozofické názory i přátelská vyznání jiným literátům, vycházejí v novém, originálním provedení. Kniha v netradiční grafické podobě je doprovozena litografiemi mladého úspěšného malíře Štefana Tótha. V pátek večer ji u příležitosti nadcházejících nedožitých 79. narozenin dramatika a bývalého českého prezidenta pokřtí v Knihovně Václava Havla.

Václav Havel psal své obrazové básně celý život, takzvaným typogramům se nejvíce věnoval v 60. letech 20. století. Antikódy vycházely zpravidla jako chronologický soubor, který se však stále zvětšoval. Dodnes není znám přesný počet antikódů, které Havel vytvořil, grafické typogramy se stále objevují. Při každém publikování vyšly v původní grafické podobě, v jaké je autor pořídil na psacím stroji či později v textových počítačových editorech.

Knihovna Václava Havla například vydala Antikódy před dvěma lety u příležitosti premiéry inscenace na motivy těchto básní v Laterně magice. Nakladatelství Teapot jde ve svém vydání Antikódů proti zavedené tradici, polemizuje s ní a představuje básně zcela nově. Vůbec poprvé jsou například sázeny jiným písmem, než je zaznamenal autor.

Mohou tak vyvolat polemiku, nakolik jsou Havlovy typogramy spojeny s poetikou psacího stroje a nakolik jsou na něm nezávislé. Nová kniha obsahuje výběr 30 antikódů, básně jsou rozdělené do pěti oddílů po šesti číslech a každý oddíl tvoří příběh na havlovské téma - člověk, společnost, láska a další.

Kniha je vázaná v kovových deskách, jedinečný doprovod v ní představují litografie Štefana Tótha, který Havlovy texty vizuálně dekonstruoval a následně znovu sestavil. "Havlovy Antikódy nelze ilustrovat, představují volné spojení poezie a výtvarného umění. Proto jsem se pokusil tuto sémantickou poezii se sofistikovaným výtvarně-typografickým jazykem doprovodit vizuálním přívlastkem několika přístupů: vztahem vědomí vzpomínky, materializací viděného, direktivou emocí," píše v doslovu knihy Tóth.