Knihu, která by na dobu Williama Shakespeara nahlédla prizmatem samotného autora, chce v příštím roce dokončit profesor anglické literatury na Univerzitě Karlově, překladatel a odborník na tohoto dramatika Martin Hilský. V neděli 8. dubna oslaví pětasedmdesátiny. Vydal všech jeho 38 her, které přeložil, včetně Sonetů v jednom svazku a doplnil ho publikací Shakespeare a jeviště svět. Je jeho komentářem, nahlíží toto dílo v úplnosti a kontextech anglické a evropské renesance.
"Ta doba byla totiž nesmírně dramatická i tragická. Chtěl bych postihnout vše, co patřilo k náboženství a k politice, a nastínit portrét Anglie od králů, vysoké aristokracie a dvorské kultury přes obchodníky a profesní skupiny až k podsvětí Londýna. Tedy k chudým lidem, prostitutkám i zločincům, k tomu, jak lidé žili, rodili se a umírali," řekl Hilský ČTK k chystanému projektu. Nejtěžší podle něj bude zachycení imaginace a mentality. Každá kapitola či podkapitola by přitom mohla být tématem samostatné knihy.
"Moc mě to baví, protože se musím stále vzdělávat. Nejsem historik, jsem literát. Ale tady musím být i religionistou či sociologem," dodal k dalšímu příspěvku do své "malé shakespearovské knihovničky". Žít by však v Shakespearově době nechtěl, i když by se tam rád podíval. "Honem bych spěchal zpět, protože rozdíl mezi našimi životy a jejich je velice strmý. Projít se Londýnem by pro mě bylo fascinující, ale 'zlatý alžbětinský věk' si neidealizuji. Byla to doba převratná, zároveň zlá a krutá; průměrný věk činil 40 let. Rozhodně to nebyla ta stará dobrá veselá Anglie," dodal.
Setkání s režisérem Karlem Křížem, který ho začátkem 80. let oslovil, aby přeložil Sen noci svatojánské, považuje Hilský za osudové. "Změnilo můj pracovní život. Překládal jsem tehdy současnou literaturu, zatímco překladů Shakespeara bylo hodně. Uvědomil jsem si ale, že v tomto případě půjde o novou interpretaci a výklad. Je to pak poněkud jiná hra či jiná báseň (když jde o sonet) - a za ta léta se mi to potvrdilo," uvedl.
"Začínal jsem komediemi. Následovala Marná lásky snaha, což je nesmírně těžký text s množstvím slovních hříček, a tragédie jsem odsouval. První byl Othello, kde se jazyk autora dost proměnil. Řeči hlavního hrdiny a Jaga do sebe v dialozích narážejí stejně jako tyto dvě osobnosti," řekl Hilský, který rád sleduje inscenace svých překladů.
"Vidět reakce diváků je pro překladatele nesmírně cenné. Román se čte v soukromí, ale v divadle se publikum stává vaším kritikem, které prověří funkčnost slova. Zda se smích ozývá na správných místech a naopak, zda v pasážích, kde má být napjaté ticho, skutečně je," dodal.
Své pedagogické zkušenosti uplatnil i při Letních shakespearovských slavnostech, kdy se na jevišti objevil jako glosátor či moderátor vedle herců. "Hodně jsem se toho obával, neboť říci v pěti minutách něco důležitého je těžší než hodinová přednáška," podotkl Hilský. V plánu má i knihu, v níž by odhalil tajemství překladů. "Myslím si, že dlužím trošičku poodkrýt pohled z tvůrčí dílny a vysvětlit, co to znamená přeložit báseň. Zatím to ale musí počkat, neboť jsem vytížen přednáškami. Dělám je rád, a to i pro univerzitu třetího věku; zájmu seniorů si nesmírně vážím. Stále vydávám knihy; například ve dvojjazyčné edici porovnávající originál a překlad se chystá osmý svazek," podotkl.
"Dokud je nějaké počasí, je dobře, protože i při tom špatném někde pořád svítí slunce," poznamenal nastávající pětasedmdesátník ke svému krédu. Dělá svou práci rád, raduje se, že dělá radost jiným. "Důležité pro mě je, abych byl slušným člověkem," dodal oblíbený pedagog, který stárnul v dialozích s mladými lidmi. Letos na fakultě po 53 letech končí s pravidelnou výukou. Bude se věnovat přednáškám pro široké publikum, popularizaci vědy pokládá za důležitou. "Jak dlouho to bude trvat, to ovšem řešit nemohu - to vyřeší někdo za mě," dodal.
