Světoznámý český spisovatel Milan Kundera podle historika Jiřího Pernese z Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD) Akademie věd v roce 1950 jako student zapálený pro komunismus neudával agenta, ale informoval policii o podezřelé osobě na vysokoškolské koleji.
Pro spisovatele to nejspíš byla jen epizoda, proto na ni mohl po letech zapomenout, soudí Pernes. O pravosti zveřejněného policejního záznamu historik nepochybuje. Kundera rozhodně popřel, že by někoho udal.
Podle policejního zápisu, který zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů, Kundera v březnu 1950 na oddělení tehdejší národní bezpečnosti informoval o pohybu podezřelého Miroslava Dvořáčka na koleji, kde byl předákem. O muži, který si nechal zavazadlo u studentky Ivy Militké, se sám dověděl od studenta Miroslava Dlaska. Policisté zjistili, že Dvořáček je hledaný, a šli ho zatknout. Od Militké se dozvěděli, že Dvořáček údajně zběhl z vojny a pobýval v Německu.
"Neudával agenta, ale nějakého podezřelého člověka, který se objevil na koleji. Neměl ponětí, že jde o agenta," domnívá se Pernes. Zveřejněný policejní záznam je podle něho nepochybně pravý. Policisté neměli důvod zápis falšovat, řekl.
Proč komunisté udání proti Kunderovi nevyužili?
Kundera jako předák kolejí měl podle Pernese odpovědnost, z níž vyplývaly povinnosti. Jestliže ho Dlask informoval o cizím člověku na kolejích, pak to oznámil na policii. Tehdy mu možná ani nedocházelo, že tím Dvořáčka může dostat na léta do vězení. Zvláštní však podle Pernese je, že komunistický režim tohoto udání nepoužil proti Kunderovi mnohem později, když emigroval. "Zřejmě ho ve spise přehlédli," uvedl. Stejného názoru je i ředitel ÚSD Oldřich Tůma. Připomněl, že podobný dokument komunisté použili proti bývalému tajemníkovi KSČ Zdeňkovi Mlynářovi, aby ho v exilu pošpinili.
Na tehdejší dobu podle Tůmy ale nelze pohlížet dnešníma očima. V té době bylo mnoho mladých lidí komunismem nadšeno, věřilo mu a mezi ně patřil i Kundera. Bylo proto obvyklé, že pohyb podezřelých lidí, kteří by mohli být "nepřáteli režimu", oznamovali bezpečnostním složkám. Novinové titulky o tom, zda Kundera zradil, proto nejsou na místě, uvedl.
Tůma se také pozastavil nad tím, s jakou překotností Ústav pro studium totalitních režimů poskytl dokument médiím. Soudí, že posláním instituce by mělo být něco zcela jiného.
ČTĚTE TAKÉ: Pamětník: V Kunderově kauze udával Dlask
