První díl cyklu Hledání ztraceného času francouzského spisovatele Marcela Prousta vyšel před 105 lety, 14. listopadu 1913. Tento rozsáhlý románový cyklus z prostředí vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století, které autor dobře znal, je dnes považován za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Hledání ztraceného času je charakteristické komplikovanou strukturou s řadou odboček a prolínáním časových rovin. Vydání úvodního dílu si přitom Proust musel zaplatit ze svého.
S prací na románu začal v roce 1909. První díl cyklu, nazvaný Svět Swannových, nabízel k vydání hned několika nakladatelům. Neodmítl ho jediný, jenž si ale vymínil, že Proust vydání zaplatí. Druhý díl, pojmenovaný Ve stínu kvetoucích dívek, vyšel v roce 1918 a Proust za něj obdržel prestižní Goncourtovu cenu, což mezi francouzskými literáty vyvolalo menší skandál. Všeobecně se totiž očekávalo, že ocenění dostane některá z knih reflektujících ukončenou válku.
Do Proustovy smrti v roce 1922 vyšly celkem čtyři díly Hledání ztraceného času. Zbylé tři části se ke čtenářům dostaly v ne zcela dokončené podobě do roku 1927.
