Čerstvé biografie
Hvězdy na papíře. Životu Paula McCarthneyho se věnuje nová biografie

Řadu překladů knih zaměřených na slavné hudební osobnosti rozšiřuje biografie Paula McCartneyho a autobiografie Patti Smithové. Zatímco život slavného člena The Beatles popisuje novinář Paul Du Noyer, zpověď na pomezí deníku a úvahy s názvem M Train napsala sama zpěvačka a básnířka.

Čerstvá biografie z pera Paula Du Noyera, která vychází pod prostým názvem Paul McCartney, je výsledkem setkání a rozhovorů vedených anglickým hudebním novinářem s McCartneyem většinou při neformálních příležitostech od roku 1979 do současnosti. V první části knihy se očima McCartneyho popisují vlivy, jež ho v dětství a dospívání formovaly, které měly vliv na jeho působení v Beatles i na znovunastartování jeho kariéry v kapele Wings a následné sólové dráhy. Opomenuty nejsou ani vztahy a spolupráce s jinými umělci, včetně mnohdy problematického přátelství s Johnem Lennonem. Prostor autor věnuje i velké úloze McCartneyho ženy Lindy.

Druhá část dává v krátkých tematických kapitolách nahlédnout do umělcova přemýšlení o vlastním životě i dnešním světě obecně. "Dle mého poměrně zasvěceného názoru je toto nejlepší kniha, která kdy byla o McCartneym napsána a která mu rozumí. Dokud Paul nenapíše vlastní paměti, nebudete ve své knihovničce potřebovat jinou knihu, než je právě ta Du Noyerova," uvedl k biografii Geoff Baker, bývalý mluvčí McCartneyho.

Spíše úvahy nad svým životem než klasickou biografii nabízí kniha M Train, jejíž autorkou je zpěvačka, básnířka a spisovatelka Patti Smithová. Autorka knihy Just Kids svoji novinku, kterou doplnila vlastními černobílými fotografiemi, označila za "automapu svého života".

Smithová se v publikaci vyznává ze svých lásek. Čtenáře zavádí do domu malířky Fridy Kahlo, do Berlína na setkání obskurního společenství polárníků, do zchátralého domu na Rockaway Beach, který si pořídila těsně před tím, než na východní pobřeží udeřil ničivý hurikán Sandy, nebo k hrobům milovaných autorů, Jeana Geneta, Sylvie Plathové a Artura Rimbauda. Textem se proplétají vzpomínky na její život v Michiganu a autorka se dělí i o bolest spojenou se ztrátou manžela, hudebníka Freda Sonica Smithe.

"Chceme věci, které nemůžeme mít. Snažíme se získat zpět určitou chvíli, zvuk, počitek. Chci slyšet hlas své matky. Chci vidět své děti jako děti. Malé ručky, rychlé nožky. Všechno se mění. Chlapec vyrostl, otec zemřel, dcera vyšší než já, pláče ze špatného snu. Prosím, zůstaňte navždy, říkám věcem, které znám. Neodcházejte. Nevyrůstejte," píše Smithová ve vzpomínkách, které vznikly přibližně v letech 2011 až 2013.