Britský román
Jako James Joyce. Sterne se řadí mezi pokrokové spisovatele

Proud vyprávění britského spisovatele Laurence Sterna je neustále přerušován epizodami, odbočkami a postřehy, střídá se zde skutečnost s fantazií, patos s humorem či přítomnost s minulostí. Právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy, jako je Marcel Proust či James Joyce. Anglikánský pastor Sterne, který zemřel před 250 lety, 18. března 1768, se do dějin literatury zapsal především devítidílným románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho.

Tento zakladatel literárního experimentu měl vliv na řadu světových tvůrců dalších století včetně například Denise Diderota, Honoré de Balzaka, Jamese Joyce, Milana Kundery, Salmana Rushdieho, Johna Irvinga či Javiera Maríase, jeho jemný humor lze nalézt například i v Rozmarném létě Vladislava Vančury.

Významný německý spisovatel Johann Wolfgang von Goethe například chválil Sternovu "bezmeznou bystrost a pronikavost", britská prozaička Virginia Woolfová o Sternovi napsala: "Svrchovaná vláčnost tu bytuje se svrchovanou trvanlivostí".

Do literatury se zapsal především románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho, jehož první dva díly vyšly v roce 1760 v Yorku a v Londýně. Hlavním principem románu, který patří k základním stavebním kamenům světové literatury, je neustálé přerušování vypravování.

Román nezačíná tradičně narozením hrdiny, ale jeho zplozením: Tristramův otec pravidelně první neděli v měsíci natahoval pendlovky a zároveň na tuto dobu posunul jiné "drobné rodinné zástoje". Když při jednom "zástoji" plodil Tristrama, přerušila ho paní Shandyová nemístným dotazem, zda nezapomněl natáhnout pendlovky.

Vstupní scéna navozuje motiv trapného nedorozumění, které pak prostupuje celým románem, jehož dějová výstavba je parodií epické velikosti - životní příběh Tristrama Shandyho sestává z trapných banalit a nedorozumění. Když se má narodit, zapomene si doktor Slop vzít porodnickou brašnu, takže Tristram přijde na svět neobratně, bez pořádného náčiní, a na památku mu zůstane rozpláclý nos. Nedorozuměním končí i křest - místo důstojného Trismegistus dostane obyčejné anglické jméno Tristram. Neméně trapnou příhodou, v níž malého Tristrama zraní do přirození spouštěcí okno ve chvíli, kdy z okna močí. Tristramův příběh zde končí a zbytek románu se soustředí na námluvy strýčka Tobyho a vdovy Wadamanové.

Sterne experimentoval a používal mnoha triků - začerněnou stránkou vyjadřoval smutek nad smrtí faráře Yoricka, grafem znázorňoval křivolaký vypravěčský tok svého románu, vynechal list, aby si čtenář mohl představit, co chce, přerušoval kapitoly, "zmrazoval" své postavy do jistých póz, aby se k nim po několika kapitolách vrátil, zrychloval i zpomaloval románový čas či vsouval do knihy nejrůznější úvahy a příběhy.

Před více než sto lety do češtiny

V češtině vyšla v roce 1903 nejprve jeho Sentimentální cesta po Francii a Itálii (znovu byla vydána v roce 1958). Román Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho vyšel poprvé v roce 1963, poté ještě v letech 1971 a 1985.

V roce 2005 vznikla v režii Michaela Winterbottoma jediná filmová verze knihy s názvem Tristram Shandy: Ptákovina a bejkárna (v originále A Cock and Bull Story). Ta se s románem vyrovnala ve Sternovském duchu: byla vlastně o natáčení adaptace Tristrama Shandyho a věnovala se zákulisí, zejména pak rozporuplné osobnosti herce, který má hrát hlavní roli.

Sterne se narodil 24. listopadu 1713 v Clonmelu v Irsku. Jeho otec byl chudý praporčík, matka markytánka a malý Laurence s nimi putoval po různých posádkách v Irsku, posléze přesídlil k bohatým příbuzným do Anglie. Vystudoval v Cambridgi teologii a po studiích se nakonec usadil na poměrné bohaté faře v Coxwoldu poblíž Yorku.

Zde sloužil jako anglikánský pastor, spravoval rozsáhlé hospodářství a věnoval se četbě a psaní. Později pobýval i v Londýně, kde se stal vyhlášeným "lvem salónů", žil i v Paříži, kde se mimo jiné spřátelil s Diderotem. V roce 1741 se nešťastně oženil s hašteřivou Elizabeth Lumleyovou, se kterou měl jedinou dceru Lydii (narozena 1747).

Zemřel v Londýně 18. března 1768 na tuberkulózu.