Jan Lukeš vydává novou publikaci. Hlavním tématem je film

Nakladatelství Slovart vydalo knihu publicisty, kritika a historika Jana Lukeše Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film. Synteticky v ní zpracoval dějiny kinematografie v obou polovinách bývalého Československa v období od roku 1945 do současnosti. Knihu, kterou psal 15 let a doplnil 660 fotografiemi, ve středu Lukeš představil na karlovarském festivalu.

Dějiny české a slovenské kinematografie jsou skoro stejně dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumiérů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky, dokumentární i hrané. Cesta československého filmu od amatérismu k profesionalitě, od němých snímků ke zvukovým, od úplných počátků přes novou vlnu až na začátek druhého desetiletí 21. století je v této publikaci pojednána v rámci historických peripetií. Film, stejně jako jiná odvětví umění, donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat.
"Zajímalo mě, jak film podléhal politické moci po roce 1945 a jak se s ní pokoušel zápasit. Myslím, že ten boj není ukončen ani dnes, kdy žijeme v relativně svobodném prostřední, ale politická moc uplatňuje svůj vliv jinými způsoby. Je to téma, které stálo za zpracování," uvedl Lukeš.

Podle umělecké poradkyně karlovarského festivalu Evy Zaoralové jde o nesmírně kvalitní publikaci, kterou domácí kinematografie potřebovala. "Už teď vím, že se k ní budu často vracet," řekla. Na 480 stranách přináší přehledně řazená fakta o českých i slovenských filmech zasazená do kontextu doby. Je cenným zdrojem informací pro všechny příznivce kinematografie.

Jan Lukeš v letech 1969-1976 absolvoval obor čeština - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval jako čistič oken, od roku 1978 publikoval časopisecky, pod jménem Tomáš Unzeitig v samizdatových Lidových novinách. V letech 1987-1989 byl výzkumným pracovníkem v Čs. filmovém ústavu, pak externím pedagogem dějin a teorie filmu na Pedagogické fakultě v Plzni. Zastával místo vedoucího kulturní rubriky Lidových novin, byl redaktorem nakladatelství Scéna. Do roku 2012 byl vedoucím redaktorem a editorem knižní edice Národního filmového archivu. Od roku 1999 je s Janem Schmidem scenáristou a moderátorem televizní revue o literatuře Třistatřicettři. Je autorem námětu a scénáře televizního cyklu portrétů českých a slovenských filmařů Zlatá šedesátá (Martin Šulík, 2009, 26 dílů) a dvoudílného dokumentárního filmu 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (2010).