K obdivovatelům spisovatele Jana Zahradníčka se v nové knize dostává svědectví o jeho víře ve smysl básnického poslání tváří v tvář nejtěžším zkouškám. Moravská zemská knihovna vydala nedávno objevený básnický sešit, který si vedl ve vězení. Literární historici jej téměř 60 let pokládali za ztracený.
Na středeční podvečer knihovna připravila slavnostní představení svazku, který přináší faksimile jednotlivých listů i srovnání s ustálenou podobou známých básní. O publikaci informovala Jaroslava Dvořáková z propagace knihovny.
Katolický básník Zahradníček si v roce 1952 vyslechl v politickém procesu třináctiletý trest vězení. Za mřížemi zůstal do roku 1960, brzy po propuštění zemřel.
Ke konci 50. let si díky částečnému uvolnění vězeňských poměrů alespoň mohl vést sešit s literárními pracemi. Po propuštění si jej však nemohl vzít s sebou. Literární historici se domnívali, že jej vězeňská správa skartovala, což naznačovala také oficiální odpověď na žádost básníkovy manželky o vydání Zahradníčkových písemností.
V březnu 2016 se ale sešit náhodou našel v leopoldovském vězeňském archivu. Některé básně z deníku Zahradníček rekonstruoval po návratu z vězení a dostaly se do sbírky Čtyři léta. Sešit ale obsahuje i texty, které rozšiřují známé Zahradníčkovo dílo, třeba překlad básně od německého autora Eduarda Mörika.
Zápisy v sešitu jsou podle odborníků výsledkem dlouhého precizování veršů a jejich uchovávání v paměti. Protože papíru bylo zoufale málo, musel Zahradníček zapisovat až finální podobu básně s minimem škrtů a zásahů.