Detektivku nebo thriller čeští spisovatelé příliš psát neumějí a čtenáři raději sahají po zahraničních dílech. Občas se však objeví kriminální příběh z českého prostředí, do kterého stojí za to nahlédnout.
Zvláště, když se jedná o román z pera renomovaného autora, který po vzoru svých zahraničních kolegů operuje na pomezí vážné a oddechové literatury. Jde samozřejmě o Miloše Urbana, jenž se již dříve proslavil romány o bizarních a neobvykle motivovaných vraždách (Sedmikostelí, Hastrman).
Svým knihám s oblibou dává podtituly, které je mají žánrově vymezit, zároveň jsou však dosti nejednoznačné až paradoxní. Novinka Lord Mord má podtitul pražský román a anotace ji charakterizuje jako „existenciální thriller", což zní mnohoslibně, ale nic konkrétního to neprozradí.
Urban se tentokrát vydává do historie Starého Města a sleduje asanaci, která postihla židovskou čtvrť koncem 19. století. Jako inspiraci uvádí obrazy tehdejších mistrů (Jakub Schikaneder a hlavně Hugo Steiner-Prag) a dobové filmové záznamy, což naznačuje, že se podobu dávno přestavěných ulic snažil zrekonstruovat co nejvěrněji.
Hlavním hrdinou je hrabě, který se pokouší zachránit alespoň jeden dům a vede o něj tvrdý boj s radnicí. A jako obvykle to propojuje zápletka o řádícím sériovém vrahovi - anebo možná strašidlu z místních pověstí.
Když se přistěhují děsní sousedé
Strašidelná je i kniha Arnošta Goldflama. Ten se dal před čtyřmi lety na psaní příběhů pro děti a román Standa a dům hrůzy je již jeho třetím. Tentokrát opustil žánr vesele nadsazených historek a konstruuje klaustrofobní atmosféru spořádané rodinky, kterou začnou tyranizovat noví sousedi.
Manželé s ironickým příjmením Rozkošní, kostnatá madam a plešatý hromotluk, se nijak netají tím, že se živí zločiny, a postupně ovládnou nejen rodinu kluka Standy Neskutečného, ale i další obyvatele jednoho činžovního domu. Ti se jim po prvotním šoku samozřejmě postaví - nakonec je to příběh pohádkový a takové musejí mít šťastné konce. I když předtím trochu děsí.
Ota Fink znovu zasahuje
Jediným typickým „detektivkářem" v dnešní trojici je Jaroslav Velinský. Trampové jej znají pod přezdívkou Kapitán Kid jako veterána trampské písničky, ctitelé Jaroslava Foglara kupodivu přijali jeho dovyprávění „stínadelských" osudů Rychlých šípů v knize Poslední tajemství Jana T. Zároveň již několik let píše detektivky s opakujícím se hlavním hrdinou, původně soustružníkem Otou Finkem.
Založil dvě série: první se odehrává v 60. letech, tedy v době sice tajícího, ale stále socialismu, kdy soukromé vyšetřování bylo neobvyklým až podezřelým jevem. Ta druhá, k níž se nyní přiřadilo šesté pokračování nazvané Labutí píseň, se již odehrává v současnosti a zestárlý, ovšem stále bystrý Ota Fink provozuje na Žižkově malou detektivní kancelář. Velinský píše ve stylu americké drsné školy a je jedním z mála, kdo jej dokáže do českého prostředí přenést tak, aby to nevypadalo trapně či přímo směšně. V Labutí písni se vyšetřuje záhadné úmrtí mladého flétnisty přímo v průběhu lokálního hudebního festivalu.
Foto: archiv Týdne
