Čím dál víc čtenářů zjišťuje, že chtějí vlastně číst to, co slýchali v dětství před usnutím. Pohádky.
Proto se setrvalé a spíše rostoucí oblibě těší žánrové knihy, jejichž pevný rámec tvoří příběh o vítězství dobra nad zlem. Platí to pro čtenáře pětileté, patnáctileté i padesátileté. Onen příběh může mít podobu sofistikovanější pohádky, tedy nejčastěji fantasy, či podobu pro dospělé, pak je to detektivka či thriller.
Zejména fantasy se nejpozději od první knihy o Harrym Potterovi těší bezprecedentní globální oblibě. Dobře se uchytila i série Eragon, kterou její autor Christopher Paolini začal psát údajně jako teenager. Nedávno vydaný třetí díl, nazvaný Brisingr (přeložila Olga Zumrová, vydal Fragment) již samozřejmě psal jako relativně zkušený a jistě s mnoha redaktory úzce spolupracující populární autor. Brisingr měl podle původních plánů sérii ukončit (většina sérií je nakladateli plánována na tři díly), nicméně nestalo se tak. Po druhém dílu, který příběh nijak zvlášť neposunul, se to dalo tak trochu čekat. Teď je jen otázka, zda jde skutečně o autorskou poctivost, kdy Paolini nemůže své hrdiny a jejich příběh opustit příliš brzy, aby nezůstal zjednodušený a nehotový. Anebo o marketingový tah - něco tak úspěšného se jen tak neopouští.
Čarodějnice z Islandu
Jestliže Paoliniho knihu očekávaly tisíce českých čtenářů dosti dychtivě, románem Čas čarodějnice (přeložila Marta Bartošková, vydalo Argo) se do českého prostředí uvádí autor zcela nový, navíc z jedné z nejmenších zemí světa. O třísettisícové islandské populaci se nicméně říká, že plodí výrazně větší množství vyšinutých bláznů a také géniů. V každém případě filmy a knihy vznikající na tomto ostrově se ve světě prosazují velmi dobře.
Spisovatelé mohou mít trochu z obojího. Jak je na tom osmapadesátiletý Árni Thórarinsson samozřejmě netušíme, nicméně několik jeho detektivních románů se společným hrdinou, novinářem Einarem, si již získalo pozornost jak místních, tak evropských čtenářů. Čas čarodějnice, kde se řeší případ záhadných úmrtí na severu Islandu, se zabývá kromě samotné kriminální zápletky také paradoxem ničení krajiny a zároveň vytvářením přírodních turistických lákadel.
Vrah z p/vilnosti
Poezie českého básníka Ivana Wernische je proslulá svou hravostí a slabostí pro jakýkoliv lehkomyslný experiment. Fantazie se tu rozvíjí nevypočitatelnými směry, brzdit ji nemá kdo. Nový soubor Kominické lodě (už tento nonsenosový titul mnohé naznačuje) má blíž k próze, ale od poezie se až tolik nevzdaluje. Všech sedm povídek se totiž skládá z miniaturních, třeba dvouřádkových kapitol.
Například 28. kapitola povídky Jednoho večera o vrazích z pilnosti a vilnosti: „Už nyní nevím, kdo jste, pane, řekl vrah z vilnosti. A při těchto slovech i jemu zvlhnul zrak." Všechno jsou to prapodivné morytáty s mnoha komickými a parodickými prvky. Nevelkou knihu vydalo nakladatelství Druhé město a ilustroval ji Tomáš Přidal.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
