Komu na pultech knihkupectví chyběla nejslavnější česká kniha dvacátého století, ten si nyní může hned vybrat. Dvě nejnovější vydání Haškova Švejka se liší ilustracemi.
Jinak jsou si dosti podobná: v obou případech nakladatelství (Knižní klub a xyz) všechny čtyři díly Osudů dobrého vojáka Švejka vměstnala do jediného svazku poněkud nadprůměrné velikosti. Menší (ale ne o moc) je ten z Knižního klubu s původními černobílými ilustracemi Josefa Lady.
Konkurenční vydání z xyz přišlo s inovací (možná i proto, že zatímco text již nepodléhá autorskému právu, Ladovy obrázky ještě ano) a ilustrováním pověřilo Petra Urbana, který je na obálce uveden stejně velkým písmem jako Jaroslav Hašek.
Zároveň tu došlo k zajímavému paradoxu: Urban totiž při koncipování svých postav vychází z celovečerního filmu, který dodnes zpestřuje každé televizní Vánoce (takže tu rozeznáme Jaroslava Marvana či Miloše Kopeckého), přičemž tento film se inspiroval Ladovými ilustracemi. Neboli Urbanovo ilustrování (pomineme-li jeho typicky hospodsky rozkydlý styl) je odvozené z odvozeného, což není vizitka velké invence.
Originálním pokračováním haškovsko-ladovského vypravování jsou příběhy penzionovaného nádražáka Aloise Nebela. Původní románová trilogie je již ukončena, dvojice Jaroslav Rudiš (scénář) a Jaromír 99 (kresba) však pokračuje v časopisech Reflex a Respekt takzvanými stripy, neboli čtyřobrázkovými minihistorkami, které se odehrávají v kulisách slezských Sudet. Nyní je sebrané pod názvem Na trati vydalo nakladatelství Labyrint.
Alois Nebel je tu spíše přihlížejícím glosátorem, nejčastěji je hlavním hrdinou kšeftař, hulvát a protiva Wachek, jemuž ale právě tyto vlastnosti pomůžou k postavení pražskými intelektuály obdivovaného naivního výtvarníka. Některé stripy vycházely z konkrétních reálií let 2004-2007, takže tu najdeme odkazy na Jiřího Paroubka nebo volbu papeže, ale nic není s aktualitami svázáno natolik pevně, aby to ztrácelo smysl a vtip. A mnohé historky by Švejk klidně mohl dávat k dobru.
Jaroslav Rudiš dostal v roce 2002 cenu Jiřího Ortena, čtyři roky nato ji obdržel o generaci mladší básník Marek Šindelka. Ten nyní vydal svou první prózu nazvanou Chyba (nakladatelství Pistorius & Olšanská).
Začíná ostře, hned v úvodu nechá zemřít hlavního hrdinu, a pak se retrospektivně věnuje tomu, co dělal a jak zemřel. Je to román (či možná spíš novela) o světoběžnictví i o pašování vzácných květin, o boji s bolševníkem a o kontrastním životě dvou přátel z dětství. Ani zde si Šindelka neodpustil básnění a verši poměrně často prokládá děj knihy.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
