Čím zaujmout nedospělé v době, kdy jejich čas ovládá internet, počítačové hry, a dokonce i televize už ustupuje?
Spolehlivým žánrem je heroická fantasy, nejpozději od konce šedesátých let, kdy se masového zájmu dočkal Pán prstenů, nejsilněji v poslední době, kdy zájem o tento druh novodobé pohádky oživily nejprve počítačové hry a brzy nato spolu s Harrym Potterem právě filmová verze Tolkienovy trilogie a několik následujících pokusů zopakovat její bezprecedentní kasovní úspěch.
Fantasy temnota
Většina autorů postupuje stále stejně a stále s tím má úspěch: vytvoří vlastní svět, v němž se kromě mečů uplatňují také magické prvky a nejrůznější nadpřirozené obludy a nějakého začátečníka pošle na misi, která tento svět má zachránit nebo od základů změnit. Také Kanaďan R. Scott Bakker si vymyslel svět Trojmoří, v němž spolu soupeří síla císařské říše, mocní náboženští vůdci a magické školy a také nevyzpytatelné barbarské kmeny. A vtom se objevuje cizinec, který všemi těmito silami umí chytře manipulovat.
Dle reklamních textů na obálce jde o „drsný, neobvykle temný a myšlenkově bohatý cyklus". Jeho první díl, který právě vyšel v češtině (pro nakladatelství Triton jej přeložil Petr Kotrle) se jmenuje První přichází tma, celý cyklus pak nese název Princ ničeho. Autor již trilogii dokončil v roce 2006, takže Triton ji brzy může vydat celou, a hned také začal pracovat na jejím pokračování - a Hodnotící oko, první román trilogie nové, vyšel letos v lednu.
Nazí puberťáci
Jedna z nejpilnějších českých autorek knih pro děti na to jde trochu jinak. Pohádkové světy si Iva Procházková nechává do knih pro mladší čtenáře (a přinejmenším s textem Myši patří do nebe slavila velký úspěch), pro ty odrostlejší má připravené příběhy „ze života", nejlépe o jejich vrstevnících. V pěti prolínajících se příbězích románu Nazí zachycuje zdánlivě každodenní, pro jednotlivé sedmnáctileté aktéry však fatální příhody.
Kniha dříve než v češtině vyšla německy; Procházková už v sedmdesátých letech do Německa emigrovala a získala dvě ceny na tamní výroční Cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis). Snad bude fungovat i v českém prostředí, do něhož ji uvedlo nakladatelství Paseka.
Kdybych byl miliardářem
To knihu Já to doufejme ňák zmáknu (přeložila Kateřina Vinšová, vydal Baobab) psaly děti samy. Přesněji: neapolský učitel Marcello D'Orta sestavil a k vydání připravil 60 slohových prací svých žáků. Publikovány jsou anonymně a jejich témata jsou rozmanitá: od každodenních věcí přes společenské otázky až k dětským snům a přáním.
Například na téma Kdybych byl miliardářem napsal jakýsi školák toto: „Nebyl bych jako Berlusconi, protože ten si nechává všechno pro sebe a nikomu nic nedá a jenom natáčí pornofilmy. Ten na chudý nemyslí." Jestlipak Mirek Topolánek ví, co se doopravdy dělo v Berlusconiho vile? Možná to pánské publikum zanedlouho všechno uvidí v HD kvalitě na internetu.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
