Svět je zlý, nepřátelský a záludný, to všichni dobře víme. A rádi se o tom ujistíme skrze literaturu. Zde jsou tři aktuální příležitosti.
Před čtyřmi lety slavil velký celosvětový úspěch americký spisovatel afghánského původu Khaled Hosseini s románem Lovec draků. Česky vyšel loni, a jakkoliv se neprodával úplně špatně, své pověsti knižního hitu úplně nedostál. Možná to bylo dáno i tím, že zatímco pro Američany či Západoevropany je téma nepokojů v Afghánistánu nanejvýš živé a atraktivní, Češi se tamní situací příliš neznepokojují. Přitom české publikum v knize mohlo objevit nečekané podobnosti - zejména pak to, že režim Talibanu nejpevněji a nejkrutěji udržovali nikoli fanatici, ale všelijaká lůza, mizerové, kterým se hodilo tvářit se pobožně a přitom „ryzí víru" využívat ke svému prospěchu - ať již uspokojením materiálních tužeb či těch zvrácenějších, nejvíce možnosti mít moc nad jinými.
Na Lovce draků navázal Hosseini loni románem Tisíce planoucích sluncí. Opět se tu vrací do rodného Afghánistánu (uprchl odtud po sovětské invazi), tentokrát ovšem sleduje osudy žen - především pětatřicetileté Marjam, která se jako patnáctiletá musela provdat za o dvacet let staršího muže, a když jí začíná svítat naděje na lepší osud, v zemi uchopí moc Taliban a v jeho režimu mají ženy postavení horší než koně.
Hosseini ale nepíše tragédie, takže čtenáři (či spíše čtenářky) nad osudem hlavní hrdinky nebudou muset tolik truchlit. Knihu podobně jako předchozí Hosseiniho román vydalo nakladatelství Rozmluvy, tentokrát ve spolupráci s Ledou, přeložil ji Ladislav Šenkyřík.
Texty, jež neotiskly velké americké deníky
Podobně jako Hosseini kritizuje poměry ve své bývalé vlasti i lingvista a filozof Noam Chomsky. Ten se ovšem narodil v židovské rodině ve Filadelfii, takže předmětem jeho kritiky je Amerika.
V knize Intervence (přeložil Josef Josefík, vydal Knižní klub) konkrétně americká zahraniční politika po 11. září 2001, která má dle Chomského imperialistický charakter, je zbytečně agresivní, ziskuchtivá a přespříliš pokrytecká. Intervence shrnuje krátké eseje a úvahy napsané (a velkými americkým deníky odmítnuté) v letech 2002-2007 - a zabývají se tedy především válkou v Iráku.
Chomsky je známý jako krajní kritik, a to převážně z levicových pozic (často a hojně jej citují různí antiglobalizační aktivisté) a mnohé jeho teze jsou účelové a závěry již předem dané. Ale analýzy oficiálních politických vyjádření, které vycházejí z jeho lingvistického vzdělání, jsou vždy brilantní a zábavné v tom, jak odkrývají jejich falešný jazyk. Cenný je v tomto směru doslov Petra Kopeckého a Jakuba Guziura, kteří korigují některá Chomského tvrzení, upozorňují na jeho shovívavý přístup k nedemokratickému chování latinskoamerických vůdců (Chávez) i další poklesky; aniž by přitom Chomského šmahem zatracovali.
Synchronizovaná smrt dvou bratří
Svět v podání prozaika Michala Ajvaze je také nebezpečný, ale záhadným až mystickým způsobem. Jestliže ve svém patrně nejslavnějším románu Druhé město se jeho hrdina vydává do paralelního světa, do něhož vstupuje skrze jednu pražskou „bránu", tentokrát se množství borgesovsky laděných příběhů románu Cesta na jih odehrává po celém světě, od Balkánu až po Latinskou Ameriku.
Ústřední zápletka (synchronizovaná smrt dvou bratří na vzdálených místech) se točí kolem mýtů Středozemního moře, ale proložena je mnoha dalšími fantaskními příběhy, z nichž některé mají parodický, jiné alegorický charakter. Knihu vydalo nakladatelství, které si název Ajvazova výše zmíněného románu z roku 1993 vtělilo do názvu - Druhé město.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
