Část české veřejnosti si možná ještě pamatuje na dramatický příběh více než šedesáti českých inženýrů a lékařů a jejich rodin, které v Angole roku 1983 zajali místní povstalci a po tři měsíce (muže ještě déle) je vláčeli pustinou.
O události tehdejší cenzurovaná média přinášela jen kusé zprávy, teprve po roce 1989 někteří účastníci vylíčili jak a proč se vše seběhlo. Nyní o únoru napsal Vladimír Kavčiak román nazvaný Pochod smrti (vydalo nakladatelství xyz). Neuvádí zde prameny z nichž čerpal, tedy zda si promluvil s přímými účastníky. Spíše ne, protože hned v úvodu píše ono tradiční: "podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná". Nesnaží se tedy o objektivní pohled na události, raději je využívá pro účely dramatického děje. 
Letos jednašedesátiletý Kavčiak napsal dvě divadelní hry, historický román, detektivku, příběh modelky a zachytil vzpomínky synů Oty Pavla. Pochod smrti jeho pestrou bibliografii vhodně doplňuje.
Diplomati mezi partyzány
O něco mladší jsou události, které se staly v Limě: roku 1997 vtrhli na party japonského velvyslanectví partyzáni z poloindiánského revolučního hnutí Tupac Amaru, zajali zúčastněnou smetánku (včetně českého velvyslance) a požadovali za ně propuštění svých spolubojovníků z vězení. Peruánská policie však po dvou měsících vilu přepadla, až na jediného osvobodila všechny rukojmí a teroristy pozabíjela; podle některých údajů včetně těch, kteří se chtěli vzdát. 
Tyto události opět románově zpracovala americká spisovatelka Ann Patchetová do knihy Bel Canto (přeložil Jiří Hrubý, vydal Volvox Globator). A patrně se jí to podařilo, protože za ni v roce 2002 dostala významnou americkou cenu PEN/Faulkner Award a taky britskou Orange Prize.
Soustřeďuje se hlavně na líčení vztahů (starých i nově vznikajících) mezi národnostně, kulturně a sociálně zcela rozdílnými lidmi, kteří spolu v rozlehlé vile musejí trávit dva měsíce.
Matka poběhlice
Třetím románem, který vychází ze skutečných událostí, jsou beletrizované vzpomínky šedesátileté Meriem Lahceneové nazvané Stále na útěku (přeložila Dana Melanová, vydal Ikar). 
Lehceneová měla krušné dětství: její matka, Arabka z Alžíru, se spustila s bělochem, počala s ním dceru, ale nakonec si vzala nic netušícího Alžířana. Když to manželova rodina zjistila, požadovala smrt matky i dcery, trojice však uprchla a před rodinnou pomstou se skrývala. Jenže pak manžela i dceru matka opustila a malou Meriem nechala na pospas muži, který nebyl jejím otcem.
Život dívky se proměnil v peklo, které neskončilo ani útěkem a pobytem v přísném katolickém domově pro sirotky. Nakonec to ale nějak přežila a napsala o tom knihu, kterou jí vydalo francouzské nakladatelství v roce 2007
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
Foto: archiv
