Rodina je základ státu, slýchali jsme v době, kdy stát byl vším a vedoucí úlohu v něm měla komunistická strana. Lepší je, když se rodina stane základem dobrého příběhu.
Platí to už od velkých realistických románů 19. století, a ačkoliv se od tohoto schématu spisovatelé 20. století spíše odvrátili, stále je v mnoha směrech vděčné.
Prokazuje to i rozsáhlý román amerického spisovatele Jeffreyho Eugenidese (nar. 1960) Hermafrodit. Vyšel v roce 2002 jako teprve druhý autorův román (předtím to byla v roce 1993 Smrt panen, později zfilmovaná Sofií Coppolovou), nicméně autor za něj získal Pulitzerovu cenu; dozvěděl se o tom při svém pobytu v Praze na Festivalu spisovatelů v roce 2003.
Není divu, že porotu román zaujal: jde o rozsáhlou epickou ságu řecké rodiny, která z rodné Smyrny emigrovala do USA, a na jaře roku 1974 její nejmladší členka, studentka prestižní dívčí školy, zjistí, že ji přitahuje stejné pohlaví. A že dokonce přestává sama být dívkou. Na vině je zmutovaný gen, rodinné tajemství, které střeží její prarodiče a kvůli němuž Caliope Stephanidesová začne pátrat po dramatické historii vyhnanství. České vydání připravilo nakladatelství BB/art (překlad Ladislav Nagy) a má úctyhodných 512 stran.
Blecha Svěďbila
Znatelně kratší je historie (zde snad spíše historky) jedné svérázné klaunské rodinky. Knihu pro děti Cirkus Chauve napsal Jiří Bilbo Reidinger, autor divadelních představení i pouličních performancí, spolupracovník Ctibora Turby, choreograf a pedagog na pražské AMU.
V nadsazených každodenních příbězích (nejen) z cirkusového kočovného života uplatňuje smysl pro situační humor i slovní hříčky (bleší artistky Násosbila a Svěďbila). Rovnocennou součástí knihy je obrazový doprovod Dory Dutkové, která některé kapitoly pojala jako samostatné komiksy. Nápaditě koncipovanou publikaci vydalo nakladatelství Baobab.
Nezrezivěli
Důvěrné, skoro rodinné vztahy (čímž není míněno idylické) panují občas i v některých hudebních skupinách, které jsou propojeny těsnou blízkostí při cvičení, nahrávání a trmácení se po koncertech. Na historii své hudební rodiny v letech 1980-1994 takto vzpomíná kapelník skupiny Nerez Zdeněk Vřešťál v knize nazvané dle jedné sentence Jana Rejžka Ne nerez nerezne. Nakladatelství Galén jejím vydáním pokračuje ve své sérii uvádění písničkářských hvězd osmdesátých let do literatury, vydalo takto texty a poezii Janu Burianovi, Jiřímu Dědečkovi a Zuzaně Michnové.
Vřešťál vzpomíná krátce na „prehistorii" skupiny, kdy koncertoval jen s Vítem Sázavským, brzy se však připojili Vladimír Vytiska a především Zuzana Navarová a dohromady stvořili folkrockovou skupinu, jejíž hudba výrazně oživila tehdejší scénu. Autor se věnuje převážně kapele jako takové, příliš nezabíhá do soukromého života jejích členů. Nabízí hodně dobových fotografií, plakátů a článků a nakonec připojuje výčet kompletní diskografie včetně následných projektů bývalých spoluhráčů.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
